MONGOLSKO_ipp

Trochu jsem se dnes vnitřně zasmál. Udělali jsme si přestávku na odpočinek a nakonec jsme prochodili hodiny a kilometry ve městě. Na druhou stranu jsme si odpočinuli od

Dobrá jsme v Kurganu, něco přes 300 tis. obyvatel a zase to stejné město jako ostatní před ním. Co je zvláštní, je tady obrovská nemocnice a ta je

Přátelé, jedeme a jedeme. Oči jsou zabodnuté do vozovky a sledují, kde se objeví nějaká záludná díra a jako, že jich tady mají hoši dost a dost. Najednou

Vyrazili jsme to jo, ale navigace byla ještě stále blbě nastavená na „ekonomickou“ cestu. Je teda fakt, že jsme po cestě prakticky nikoho nepotkali, všude bylo dost prázdno.

Máme jeden den na Petrohrad. Stačí to? NESTAČÍ! Sobota ráno. Nechali jsme si zavolat taxi. Kluk velice šikovný, komunikativní, tak místo k nejbližšímu metru, jedeme až na náměstí

Ráno jsme posnídali vločkovou kaši s borůvkami, čajík a kafíčko a ještě jsme zajeli na myčku opláchnout levou stranu od bláta z jízdy po rekonstruované silnici – šotolině.

Tak už je to tady, už v tom zase lítáme. Včera ráno jsme dobalili, sedli do auta, rozloučili se všemi kolem nás a vyrazili. Měl jsem takový stísněný

Přátelé, kamarádi. Tak jsem se trošku odmlčel, ale nějak moc jsem nezahálel. Musel jsem dvakrát do Prahy zajistit víza do Mongolska pro naše kamarády, kteří přiletí v červenci

Ano, to jsou ty smutné okamžiky. Ještě se člověk nestačil plně aklimatizovat, ještě jsem nestačil plně vstřebat Mongolsko do krve. Ještě stále se tak trochu podivuji nad věcmi,

Pár fotografií je lepší než dlouhé povídání. To všichni dobře víme. Kořením blogů je potom nějaké to video. Video ukáže trochu víc a někdy zachytí lépe atmosféru prožitku.