Znáte to? Za sedmero řekami a sedmero horami ….. No asi jich nebylo sedmero, zato to byly fakt hory a místo řek to byla suchá údolí. Ty rozměry mě vždycky dostanou. Fakt se to nedá zachytit fotoaparátem ať je dokonalý jakkoliv. Prostě oko a následně mozek zpracují ty vjemy úplně jinak. Stojíte na kopci a připadáte si jako by jste byli ve vesmíru. Obrovské vzdálenosti. Když už máte tu zkušenost, tak víte, že ten masiv za dolinou, který je na dosah, tak ten je tak 80 – 100 km.
Podle kvality cest jsme se pohybovali v oblasti žulových masivů.
A podle cedule u cesty jsme měli zjistit, že bude následovat masiv Eedž Chajrchan, dnes chráněná krajinná oblast. Ta špička za nejbližším kopcem, to je ono, ale ještě musíte přejet jednu dolinu.
tento celkový pohled je převzat z velmi zajímavých stránek cestovatelského serveru www.nomadays.com , doporučuji navštívit, zajímavě zpracované, ohromné možnosti cestování.
Jsme na místě. Malý a pěkný jurtový kemp a nádherné kamenné scenérie.
Všichni, naprosto všichni tady zůstanou stát s pootevřenými ústy 🙂 nebo jak se říká s otevřenou hubou. Jsou zde roztodivné, přírodou vytvořené skalní skulptury. Můžete se dlouhé minuty, hodiny dívat, otáčet kolem osy a představovat si co chcete, zvířata, ještěry, sochy, různé a různé skalní útvary. Je to něco úžasného, až se z toho
..i na to jsou zde zařízeni. Z druhé strany budky existuje také foto, ale nebudu ho publikovat, kdo jede do přírody to musí přijmout.
Ale já jsem myslel, až se vám z toho zatočí hlava.
Po nádherné, tiché noci v jurtě jsme hned ráno vyrazili do hor. Počasí velice příznivé, slunečno, příjemná teplota s osvěžujícím, mírným větříkem. Náš řidič, v tomto okamžiku průvodce se rozhodl, že nám ukáže všechny zajímavosti a evidentně tady nebyl poprvé.
Po mírném stoupání do skal se cestička změnila na jednotlivé stupně a některé byly na mně už opravdu vysoké. V balvanech nás neustále sledovala malá očka ještěrek. Těch je tady fakt dost. Oslovoval jsem je „malí dinosauři“. Co bylo dost vtipné, nepohrdly nabízenými drobky ze sušenek a odpovědně se jimi ládovali.
Jak říkám, v některých útvarech jsem viděl různé příšery. Tady například dravou maxiželvu.
Porosty byly opravdu tvrdé. Žádná měkoučká travička. A co toto? Je to jedlé? Jirka rád nové věci zkouší a říká, že nemá rád záhady, ale v tomto jsem ho fakt radši brzdil. Nejbližší doktor, se kterým by se asi dalo rozumně domluvit byl asi tak 250 km. Tak to fakt nechcete riskovat i kdyby mělo být blbě někomu jinému. V horách žijí kozorožci a pozor, dočetl jsem se, že tady byl zaznamenán i sněžný leopard. Ten se pro změnu živí těmi kozorožci a horkými berany Argaly, kteří tu žijí také.
Trochu rozptýlení. Prý skalní trůn. Vylez si tam a pohodlně se usaď.
Říkám pohodlně. Tak trochu jako Buddha.
Pak nějaké traverzy………
….. a nemachruj, že to zvedneš. I když na fotce to vypadá hoooodně dobře.
A pokračujeme. Tady jsme trošku ztráceli jistotu, že Suche ví kam nás vede. Teď už si nejsem úplně jistý, ale Jirka buď něco fotil nebo studoval navigaci. Ano v některých místech je najednou signál i když to nečekáte.
A zase ty neuvěřitelné tvary. Já se na to dívám s velikým respektem k přírodě, protože vím, jak dlouho jí to trvalo. Jak dlouho jí to zhruba trvalo řeknu na konci.
Ve videu, které jsem tady už publikoval jsem se přiznal, že v určitých okamžicích se ve vás probudí ten malý kluk co vyvádí blbiny bez toho, aby si uvědomil, co všechno se může přihodit. No a když jsou ti kluci dva a více, tak ti další se nechtějí nechat zahanbit. A Jirka to risknul a vzhledem tomu, že je poněkud větší než já, tak to risk byl. Říkal jsem u videa, že jsme se mohli šprajcnout a potom by to byl horor. Suche se ukázal jako rozumný člen výpravy a nenechal se vyprovokovat. Alenu nezmiňuji, to je holka a ty se většinou nad blbnutím kluků spíš pozastavují s lehkým nadzvednutím obočí a oči v sloup 🙂
Došli jsme k převisu, pod kterým byla malá modlitebna.
Údajně tady přebýval buddhistický mnich Ravdan. Nedaleko vyla ve skále taková malá místnůstka. Mnich tam už nebyl, nebo si šel zrovna nakoupit.
A další a další nádherné tvary okolních skal a balvanů. Chvilky odpočinku, rozjímání a pomalý sestup. Tudy žádná pěšinka nevedla, ale byli jsme přesvědčeni, že máme správný směr.
Ještě pár fotek všude přítomných ještěrek a pak přemýšlení nad tím nejlepším postupem z kamene na kámen. Místy jsem prostě zjišťoval, že je lepší mít nohy delší. Teda delší než je mám zrovna já 🙂
A zbytečná kila taky trochu vadí. I když pozor, tady si člověk uvědomí jak dobré je si tahat některé zásoby s sebou, pro případ nouze 🙂 všimněte si, že nepotřebuji baťůžek se svačinkou. Ten baťůžek je někde jinde a svačinka už je zpracovaná.
Tady už bylo vyhráno. A den se pomalu blížil ke konci.
Když vidíte „svou jurtu“ je to krásný pocit. Krásný pocit je si sednout na stoličku a něco sníst.
Nohy vypadají nějak takto :-), ale to všechno přejde a zůstanou jen nádherné vzpomínky, nádherné fotografie a hlavně zasloužený spánek. A spánek zcela určitě podpoří pár kalíšků mongolské Archi.
************************************
Pro ty, kteří dočetli až sem a chtěli by nějaké podrobnosti.
Eedž Chajrchan, ve správném mezinárodním přepisu Eej Khajrkhan (pokud by jste to chtěli najít na mezinárodních webech) je dnes chráněná krajinná oblast mezi pohořími Mongolský Altaj a Gobi Altaj. Má rozlohu cca 22,5 km2, nachází se v Gobialtajském ajmagu na území somonu Tsogt cca 250 km jižně od krajského centra Altaj.
Maximální nadmořská výška nejvyššího místa je 2 274 m.n.m.
Žuly jsou hlubinné vyvřelé horniny, tady jde o typ anorogenní žuly typu A. Jde o žulu vzniklou ze zbytkových roztoků frakční krystalizace. Masiv je permského stáří, to je konec prvohor někdy mezi 298 – 252 miliony let. Následně se dostal vlivem eroze na povrch a dalšími exogenními vlivy byl tvarován do dnešní podoby. Byla to činnost vody a větru.
No a ještě jedna drobná mapka, abych ukojil zvědavost svých bývalých kolegů z VŠB, Hornicko-geologické fakulty a svých ctěných kolegů z období práce československých geologů v Mongolsku. Prostě přikládám geologickou mapku popisovaného území. Něco takového po nás v geologických archivech v Mongolsku zůstalo. Ale to byly úplně jiné časy a vracím se k nim postupně v jiných příspěvcích 🙂
Masiv Eedž Chajrchan je pod 45. rovnoběžkou poblíž 96 poledníku.
Komentáře