Předpověď se vyplnila, celý den prší a prší. Aby to bylo vtipnější zadali jsme do navigace Arshan, jenže těch je tady spousta a dokonce v okolí Irkutska a tak jedeme v dešti Irkutskem a je nám to divné. Rozhodnutí o změně kurzu přichází na rychlostní silnici za Irkutskema vracíme se s rozhodnutím jet na Ulan Ude, to je ten směr.
Tak a kromě toho, že jedeme už po třetí přes Irkutsk, ztrácíme asi tak hodinu.
Jedeme do Arshanu, protože nám to doporučila Larisa z krásného hotelu v Listvjance. Dělala turistickou průvodkyni, příjemná ženská, sportovní typ, večer jsme si už ukazovali vnučky 🙂 Takže jedeme, to kousek. Aha a co je v Rusku kousek?
Cesta nebyla vůbec jednoduchá. Počasí, a potom se cesta začala šplhat do hor kolem Bajkalu. V jednom místě na průsmyku měříme GPS – kou přes 1000 m n.m. a potom hned do zácpy. Půl hoďky a když sjíždíme dolů a vidíme asi tak desetikilometrovou frontu z druhé strany z hluboka vydechneme. Tak to teda jo.
Burjatija je už tak trochu Mongolsko, to nám sedí, krajina, krávy na silnici, krásné říčky.
No a i když je počasí proti nám, vidíme Sajany. Pohraniční hory, za nimi už je Mongolsko. Do přechodu cca 120 km, ale je bohužel jen pro Rusy a Mongoly, co se dá dělat, hned bychom byli u Chuvsgulského jezera.
Hotel jsme zase hledali jak pitomci, několik dotazů, několik otoček. Exkurze po městečku. Každých 50 m stojí, sedí babka a nabízí ubytování :-), nakonec přistáváme u hotelu.
Za doplatek 1000 Rublů získáváme pokoj, který jsme původně objednali, ale prý už není. Vracíme se do starých časů. Zaplať pánbůh za střechu nad hlavou, pár litrů teplé vody a postel.
Zašli jsme na večeři a další šok. Slečna servírka i když jsme tam byli sami nás začala těžce školit. Přijďte si k pultu pro jídelní lístek. Vybrali jste si? Přijďte si k pultu objednat 🙁 no a když mi dala nlbou limonadu a já ji chtěl vyměnit, „to nejde“. Tak to je něco na mě. Zvýšil jsem důrazně hlas a bouchl lahví o pult. „Tak si ji vemte zpět, už ji nechci“, zjihla a šlo to 🙂
Před hotelem fotím pohled na hory, mraky se zvedají. Snad bude zítra hezky.
Uctivě zdravím z Lysé / Benátek.
Během včerejší noci jsem přečetl každý řádek z každého dne („z cesty tam“). 🙂
Teď už to pro mě bude jako velice dobrý seriál – budu muset každý den kontrolovat zda nevyšel další článek..
Jen by mě zajímalo zda jste po cestě potkal nějaké „Čecháčky“ – přeci jen se asi nestává každý den, aby auto s Českou SPZ jezdilo takto daleko.
Jinak přeji ať vše klape jak má a cesta ať ubíhá dle přání.
Dobrý den Pavle. Tak to mám radost, že se líbí. První Čechy jsme potkali až u Bajkalu v tom příšerném letovisku v Listvjance. Na ulici seděly dvě holky na batozích a povídaly si v domění, že jim nikdo nerozumí. Druhý den v zahradní restauraci seděli čtyři pánové, už ve středním věku a bavili se o práci. My jsme opět dělali, že jako nerozumíme a docela jsme se bavili.
No a dnes jsem v Ulaanbaataru po 10 tis. km vyměňoval olej. Mongolský kámoš vysvětloval mechanikovi, co tam jako děláme a co máme v plánu. A ten dobrý hoch seděl na trubkách, čekal až vykape olej a kroutil hlavou. Nemohl to pochopit a stále se ptal „a proč to děláte?“. Takových lidí jsme potkali víc 🙂
Zdravím do Lysé celou partu z SPC a slečnu učitelku 🙂
Petr