OMSK_NOVOSIBIRSK_nekonečná Sibiř

Po krásném snu přichází těžká rána. Ano dá se to tak nějak říct i o naší cestě. Sauny, bazén v Kurganu, šašlik o půlnoci a neomezené koupání v termální vodě. Tak to včera (v sobotu 9.7.) skončilo a začal nám tvrdý život. Dvanáct hodin cesty do Omska a dnes skoro dvanáct hodin do Novosibirska.

Zkoušel jsem něco nafotit, ale je to takové nic neříkající a ve skutečnosti je to ještě větší, ještě nekonečnější, ještě mokřejší a ještě beznadějnější. Sibiř. Teď už víme o čem to je.

V Rusku je všechno tak nějak větší, ale že jsou zde tak velká hovada, tak to jsme opravdu netušili. A teď zastavte u cesty a bežte se vyčůrat. Je to lidské a je to běžné. Na Sibři je to nelidské. Už když zastavíte a vidíte ty miliony upřených očiček a mezi nimi sosák jak sekáč na beton. Já jsem je přejmenoval na Lavočkin, což bylo obávané letadlo Rudé armády za druhé světové války. Se stejným děsem jako kdysi Němci na frontě jsem prožíval nálet v jednotlivých vlnách. Jak ale provést bohulibou činnost a ulevit si, když musíte kolem sebe mávat rukama jak větrné mlén? Je to složité a nedovedu se vcítit do podobného problému žen. Při bleskovém opuštění vozidla a bleskovém nasednutí ty potvory využijí krátkého otevření dveří a už je máte v autě.

Kde se tady vzaly ty obludy?

Jen pro představu, když se vám takový jedinec rozplácne o prědní okno tak je to, za prvé rána jako kamenem a za druhé neprůhledný flek velikosti české koruny. Podle obsahu rozplácnutého jedince (jasně svítivá žlutá) jsme usoudili, že jsou to býložravci, ale proč tak útočí na nás? V druhém sledu jdou komáři a že jich je. Jo ta ekologie má i své stinné stránky. K tomu ješte projíždíme oblastí, kde je asi nejvíc močálů co jsem kdy viděl. Smekám před československými legionáři, kteří zde museli zažívat učiněné peklo. Zavřená okna a klimoška mají tady opravdové kouzlo.

K tomu ještě ty časté fronty a čekání u uzavírek. Nekteří to využívali k osvěžení, skoro koupeli vedle auta. Voda z velké PETky byla asi docela teplá 🙂

OMSK

Průjezd po okraji města do objednaného hotelu Moloďožnaja. Hotel pamatuje soudruha Brežněva, ale je třeba říct, že v něm udržují čistotu a byl docela příjemný. Únava po cestě se také projevila, takže obsadit pokoj, jít se najíst a spát. Na nic jiného nebyl čas a fakt ani chuť.

Tyhle schodové stupně, z červené žuly, kdyby vytrhali a prodali do Německa, tak by měli na obnovu hotelu 🙂

Ale pokoj dobrý, TV byla a hlavně, dnes tak potřebné Wi-Fi.

NOVOSIBIRSK

Po snídani nakládáme věci do auta. Kompletně čistíme skla a refletory od hmyzu a vyrážíme dál. Opět přes 600 km. Silnice jsou poněkud lepší a uzávěrek je taky míň. I přes to se cesta natáhla na víc jak 10 hodin. S minimální přestávkou v bufetu u silnice.

Krajina se opakuje . Střídá se průjezd mezi březovými hájky, mokřady a obdělanými poli. Na rychlých zastávkách stíhám vyfotit pro milovníky přírody pár detailů kytek. Věřte, je to velká oběť. Nálety jsou sice slabší, ale jsou.

Hrůza z letícího Lavočkina mě jímá ještě teď při psaní v hotelovém pokoji.

I to možná byla příčina havárie kamionu s melouny, která nás zdržela. O těchto zážitcích jinde, to jsem už dřív slíbil.

Jsme na hotelu a je nám fajn. Zhodnotili jsme situaci a naši polohu na mapě světa a zůstáváme v Novosibirsku ještě zítra. O městě a okolí v zítřejším příspěvku.

Máme +4 hodiny, takže fotbal vynecháváme. Stejně vyhrajou Francouzi, to je můj tajný tip 🙂

Zdravíme všechny naše příznivce a vytrvalé čtenáře. Tak zase zítra.