KURGAN _ jsme v Asii

Opouštíme Zlatousť ráno po snídani. Faktem zůstává a už se to asi nezmění, že směrem na východ se snídaním přikládá stále menší váha. Suprová snídaně byla v Polsku. Pobaltí ještě jakž takž a snažili se mít co nejpestřejší výběr. Rusové jsou na posledním místě a bojím, bojím, že je předběhnou i Mongolové. Uvidíme.

Ještě pohle z okna na velkou skupinu garáží za hotelem. Hotel i okolní sídliště stojí na kraji města a asi bylo možno vyběhnout v rámci fyzičky do lesíka. Byl tam. To žluté potrubí je vtipně vedený plynovod. Jó plynofikace následovala hned za elektrifikací.

No, přátelé, na tomto místě musím napsat jednu myšlenku, která mě už několikátý den leží v hlavě. Je třeba se hluboce poklonit ruským literárním klasikům. Kde oni brali náměty na svoje slavná díla? Nevím. Pravděpodobně to byli lidé s obrovskou obrazotvorností.
Já si osobně myslím, že po námi absolvované cestě, myslím dosud, už je mi jasné, kde se ruském člověku objeví ten příklon k vodce. Tady v té nekonečné, krásné, ale absolutně monotónní přírodě to ani nijak jinak nejde.

A tak po roztržce s navigací a dvou dopravních přestupcích (otáčení přes plnou) jsme vyjeli z města. Na saunu a příjemné prostředí zústanou už jen vzpomínky. Recepční mě přemlouvala ať u nich ještě den zůstaneme, nechápu proč, když byla včera tak odtažitá, že? Jo, v ženách je těžké se vyznat a ten ruský rozměr, tak ten to ještě násobí 🙂

A tak přemítám o blbostech a najednou Jirka volá, „tys to přejel!“

Další dopravní přetupek. Už jsme sjížděli po tříproudovce z kopce za hřebenem. Rychlý pohled do zrcátka, dobrý, před sebe na stoupající auta. Jsou daleko. Brzda, levá 180 st. Navrchu jsem to hned začal řešit, skončilo to domluvou 🙂

Pro takto významnou hranici (tedy alespoň z mého pohledu), je to celkem oznámení, přehlédnutelné a já bych očekával nějaký monument typu „tady opuštíte Evropu a vjíždíte do Asie. Nic. Milník postavil někdo ještě za dob hlubokého socialismu a od té doby to nikoho nezajímá. Skupinky Rusů se samozřejmě u pylonu fotí. My jsme si ho prohlédli, přehlédli jsme velkoryse strašný nepořádek okolo a pokračovali jsme dál. Teď jsme už v Asii.

Ještě ohlédnutí za Evropou (mimochodem, kdo neumí azbuku je stejně v pytli a ne v Asii 🙂 a jedeme dál. Teď už zase podle pravidel.

Nic moc se nezměnilo. Na levo břízy, břízy na pravo a na odbočce navigace hlásí : „odbočte vpravo, dále jeďte rovně 282 km“, hláška běžná od 80 km výš. Jen ve městě je interval mezi křižovatkami a odbočkami tak kolem 5, 7, 10 km. Prostě: „tady kousek za rohem“.

Čeljabinsk – obrovské město a zase kroužíme po křižovatkách a prokousáváme se dál na východ. Teď už nás zajímá Kurgan a Omsk.

Historie se opakuje, široké bulváry, panelové domy a ejhle, proč tady nechali tento domek? Že by Gavranková nebo zde měl projev k dělníkům a rolníkům 5.1. Lenin? (Pro ty, kteří mě neslyšeli vykládat můj oblíbený vtip, napište si datum římskými číslicemi a já vám ten vtip jednou řeknu. )

Počaí nebylo zrovna vlídné a několikrát nás zastihl slejvák. Ale co, v tom se jede dokonce líp. Není až takové horko. Jinak klimatizace jede skoro celý den. Bez klimošky už by z nás byli totální, splavení magoři.

Pozdější odpoledne 7.7. (Nepřepisujte do římských, nezasmějete se) dorážíme do Kurganu.

Bohužel navigace nás zavedla sice na ulici, ale nerozumí ruskému číslování. Za obrovskou nemocnicí, na polní cestě u vjezdu do nemocniční kotelny hlásí: „dojeli jste na místo“. Tak to asi ne. Tady něco nehraje. Hotel byl za rohem. Tentokrát opravdu kousek 🙂

Že nic moc?

Tak si počkejte na další díl 🙂