KURGAN _ překvápko _ Gorjačij Istočnik

Dobrá jsme v Kurganu, něco přes 300 tis. obyvatel a zase to stejné město jako ostatní před ním. Co je zvláštní, je tady obrovská nemocnice a ta je prostě větší, než takové město potřebuje. Ptáme se proč?

Rychlá procházka městem s jediným vážnějším cílem. Doplnit u bankomatu hotovost. Ubytovaní platíme kartama, ale naftu a jídlo platíme hotovostí. První dnešní vtip, bankomat vydá jen 5.000 Rublů. Tak to je fór, potřebuju 10. Jedu kartu podruhé, díky můj milý Unicredite, výběry z bankomatů v zahraničí mám zdarma. Pořiďte si U-konto (pozor skrytá reklama).

Vydíte nějaký rozdíl? My ne.

Ale co je toto? Jirka objevil před domem keř. Plody vypadaly jedle. Jirka ochutnal, údajně trpké jako jeřáb. Kdo nám řekne co to je? Přátelé snažte se. Já mám tajný typ kdo to bude, Gregore, ale nikomu ho neřeknu.

Za panelovými domy, nedaleko říčky je vklíněn nově postavený pravoslavný kostelík.

Koupili jsme si svíčky a ta druhá zleva je za naši úspěšnou cestu. Tu jsem si zapálil já. Samozřejmě dohoří dřív, ale ten návrat jsem pojistil. (Hlavně jde o to abychom sehnali ruská víza na zpáteční cestu 🙂

Ještě se nám líbil propracovaný nápis na obchodě s nářadím a pak už jsme si jen koupili zmrzlinu „po sovětskomu standartu“, to na ní fakt bylo napsané a taky byla tak dobrá, smetanová v kornoutu.

A pak zpátky na hotel.

A to je to překvápko Hotel GORJAČIJ ISTOČNIK 🙂

Z venku už to známe, že? Normální budova, no nic moc, že?

Chodba a náš pokoj. Pokoj dobrý. Pohodlné postele, prostorný, klimatizace, pěkná koupelna s vanou. TV nefunguje. Není televizní kabel. Na recepci chtěli řešit přestěhováním. Říkám, dejte nám kabel a bude vše OK. To nejde. Tak jsme fandili Francouzům na recepci. Za prvé byla tam velká obrazovka a za druhé, byly tam dvě slečny, které fotbal moc nezajímal, tak jsme kecali a kecali. No, vlastně kecal jsem já, však mě znáte. A ony mě musely poslouchat, jsou za to placené 🙂 a utéct nebylo kam. Pro všechny to byl nezapumenutelný zážitek.

A teď ta pecka. Bazén. Horká, slaná, mineralizovaná voda 32 st. Aha tak to je ten horky pramen (gorjačij istočnik) a proto je tady tak velká nemocnice, to jsou vlastně lázně. Dále dvě sauny a pára. Bufet s jídlem do 2 hod. v noci. A pozor. Můj blbej dotaz. Do kdy můžeme být v bazénu? No, do kdy chcete, říká mi slečna na recepci s úsměvem.

Tak jo. Vyzkoušíme to. On se ten fotbal hrál až o půlnoci místního času, do dvou. No a taky vyhládne. Byli jsme tam sice už jen sami dva, ale co. Druhá večeře, šašlik a kuřecí křidýlka. Vím přesně kdo se teď u monitoru v Prostějově usmívá. Neboj kamaráde, zase je dáme a bude o čem povídat.

V gostjach u skazky (na návštěvě u pohádky) jednou končí. Den jsme si odpočinuli. Už je objednáno ubytování v Omsku. Zítra 9.7. Zahájíme pomyslnou, druhou polovinu cesty. Cesty do srdce Sibiře, cesty k jezeru Bajkal, která vyvrcholí přechodem hranice do Mongolska.

Tak jo. Už jsme zase nabití a napjatí, jedeme dál.

Děkujeme všem, kteří nás stále sledují a drží nám palce.