NABĚREŽNYE CELNY_Tatarstán_Volha

Ano, ano. Jedeme dál. To je téma každého rána. Dojedeme až tam kam jsme si naplánovali? Najdeme hotel, který jsme si objednali? I tentokrát to vyšlo. A zase jedeme kolem Volhy, vzdalujeme se a znovu se přibližujeme. Krajina se začíná vlnit a houpeme se jako na obrovských vlnách. Tu jsme 200m nad mořem, tady zase jen 100m. Volha je řeka, která se nedá popsat pár řádky. Volha je skutečně veletok. Místy ze silnice, která stoupá z údolí vypadá řeka spíš jako moře, jako nějaký záliv. Loďky s rybáři nedaleko břehů připomínají miniatury.

Tentokrát jedeme nejrychlejší cestou. No tak vida i v Rusku jsou dobré cesty. Většinou čtyřproudové rychlost kolem 90 km/h. Ano i zde se už dodržuje rychlost. Takovou síť radarů jsem ještě neviděl. Tolik policistů kolem silnic s radary jsem taky neviděl. Řidiči jsou kolegiální a vzájemně se upozorňují. Policisté jsou vynalézaví a tak měří na druhé straně do protisměru a když ptáčka načapají, přeběhne jeden všechny pruhy na druhou stranu a inkasuje. Je to úžasný výkon.

Ťuk, ťuk nás nechávají zatím bez povšimnutí. Snažíme se dodržovat, ale sem tam to přeci jenom ujede 🙂

Zelený pás je opravdu široký. Někdy se proudy vzdálí tak, že je to jiná cesta.

Dnes většinu cesty řídím já. Včera jsem totiž po šašliku začal za volantem po 70-ti km usínat a tak nezbylo, než aby jel většinu dne Jirka. Dnes jsem měl zase celkem soustředěnou náladu a šlo to samo. Takže 400 já 200 Jirka.

Už to začíná být dost podobné a tak se chystáme blog zpestřit kulinářskou vložkou a dnes jsme také viděli pár havárek, takže vám napíšeme o specifikách řízení v Rusku.

I na těchto hlavních silnicích se staví. A staví se dost a tak je hodně zúžení a v jednom jsme na min. 1 hod. uvázli. Samozřejmě havárka v zúžení. Kudyma si Rusové troufnout objíždět, to jsou neuvěřitelné situace. Aby předjeli kolonu vjedou na stavbu a pak čučí, že jsou na konci, schodek jako hrom a není kudy vjet zpátky.

Vjeli jsme do Tatarstánu. Bohatá republika v rámci Ruské federace a je to znát. Těží tady naftu a plyn. Úsměvná cena na místních benzinkách, pod 10,- CZK za litr nafty 🙂 Jinak běžně 12,-

Objeli jsme Kazaň, hlavní město. Průjezdy městy jsou strašné a zdlouhavé.

Ještě před cílovým místem se sjíždí všechny dopravní cesty.

Dojeli jsme do cíle. A navigace má zase problém. Kazaňský prospekt. OK, dojeli jste do cíle. Cože? Vždyť jsme na čtyřproudové silnici. Odbočujeme do stavebnin. Je sice otevřeno, ale nikdo tady už není. Tak ven. Další odbočka, čerpačka na plyn. Obsluha (děda skoro bez zubů, odhaduju na 38 let 🙂 hotel zná.

Ano jste na Kazaňském prospektu. Jeďte dál přes první semafory. Na druhých se otočte a kousek vraťte po druhé straně. Nemůžete minout.

Jedeme. Po prvních semaforech mažeme a mažeme. Že si z nás udělal dědek srandu a další semafory tady nejsou. Lidi zlatí jsou, ale zase až za 2 km. Otáčíme. Ano, hotel je tady.

Zlatá navigace, zlatý děda. To jsou ty výsledky, když se skloubí inteligence umělá s to lidskou 🙂

Jsme tady. Hotel Uyut (ujutný je příjemný). Najíst a spát.