Na URAL do ZLATOUSŤ

Přátelé, jedeme a jedeme. Oči jsou zabodnuté do vozovky a sledují, kde se objeví nějaká záludná díra a jako, že jich tady mají hoši dost a dost. Najednou se před vámi otevře úsek krásné cesty, ale nic netrvá věčně a pak jste v tom znovu. Spolujezdec by si měl odpočinout a schrupnout na střídání, ale v pudu sebezáchovy sedí vedle a má oči zabodnuté do stejného prostoru. Víc očí víc vidí.

Ti co nadávají na rekonstrukci D1 by zřejmě zjihli a zklidnili se 🙂 navíc jízda některých ruských řidičů je skutečně obdivuhodná a teprve tady se ukáže co ta auta skutečně vydrží. Ale na druhou stranu hustota radarů a policistů je taková, že si troufá jen malinké množství řidičů, kteří na to podle značek automobilů asi mají.

Krajina za Volhou se začala lehce vlnit a stoupáme do vyšších nadmořských výšek. Po pravdě řečeno, kdybychom fotili to co je kolem nás, tak by tady byly pořád stejné fotky 🙂

Sem tam se vyloupne za kopcem nějaké město. Samozřejmě v těch gigantických rozměrech, objeví se komíny různých závodů, výtopen elektráren a naštěstí hlavní tah tato města obloukem objíždí. Pokud ne, je vymalováno. Průjezd jakýmkoliv byť malým městem znamená značnou časovou ztrátu. Znační ve městech pro nás zcela nepochpitelná a je to spíš skautská soutěž „kdo najde první východ z bludiště“. K tomu se přidá terénní vložka, protože pokud jsou cesty opravdu rozbité a šíleně zaplátované, tak je to právě ve městech.

Srdce krvácí, slzy tečou, ale TOYOTA zatím opravdu statečně drží a ťuk, ťuk, žádný problém.

Na tomto místě zdravím Martina do Milovic, kluky z T.O.M. Servisu v Brandýse a kamarády v servisu v Týnci nad Labem, kteří nám pomohli princeznu TOYOTU dát do tohoto stavu. A zcela smozřejmě a v té neposlední řadě chci poděkovat za fantastický přístup, obrovské množství rad a kontrolu vozu po jeho nákupu kolektivu super chlapů v TOYOTA TSHUSHO salón v Pardubicích, které tímto také moc zdravím. V první řadě šéfa 🙂 to dá rozum. Tento příspěvek píšu už za Uralem v Asii, takže první cíl, překonat hranici Evropa – Asie splněn. Fotky v dalším příspěvku.

Teď už se blížíme do města Zlatousť. Město údajně pojmenované po Janu Zlatoústém, jako že na jeho počest. Město jako přes kopírák, stejné jako všechna města v Rusku. Pokud je tak malinké centrum s několika starými domy. A sídliště a sídliště. Ta stará ve stylu éry Nikyty Vasilieviče Chruščova, ten se v tom budování SSSR podepsal významně a na okrajích měst už bytové domy a rodinné vilky v dnešním stylu. Samozřejmě s ruským koloritem. Velké a gigantické.

Mezi kopci, které hodně připomínají křížence Šumavy a Krkonoš jsme dojeli do města Zlatousť.

Hotel opět pěkný a opět v cenových relacích, které u nás už dávno nejsou pravda. Tentokrát velmi příjemný personál a hned se nás zeptali jestli chceme roztopit saunu. No a my, „proč ne?“ Takže na 22 hod. a napřed půjdeme dát něco na večeři. V hotelu byla jen snídaně. Zavolali nám taxika, ten sjel s kopečka zahnul do leva, pak do prava a byli jsme v pizzerii. Zpátky jsme šli pěška a netrvalo to do kopce ani 20 minut. A k tomu jsme ještě udělali super exkurzi po socialistickém sídlišti.

Hotel mezi domy staré zástavby.

Pizzerie, v těchto zařízeních a i na benzinkách, jdeš, vybereš, zaplatíš a potom si sedneš, čekáš a buď donesou nebo zavolají a vezmeš si 🙂

Západ slunce za městem Zlatousť.

Sídliště jsou úžasně prostoupená zelení, mnohdy už rostou stromky i na stříškách nad vchody, ale zub času je bohužel neúprosný.

I děti, které si zde hrávali na dětských hřištích a chtěli se podobat prvnímu člověku ve vesmíru, Jurii Alexejeviči Gagarinu, už jsou v důchodu a ty dnešní evidentně o houpačky a skluzavky nemají zájem. I zde mají tablety, signál 3G i 4G a zatím v každém hotelu automatiky Wi-Fi. Dokonce v pizzerii bylo Wi-Fi free 🙂

Ruská pošta má na každém sídlišti pobočku. To by Lysáci záviděli :-), jen taková zajímavá informace. Pohlednice nejsou, nikdo je nekupuje. Jen taková ta přání k svátku, narozeninám, svatební. Fotky přes e-mail to převálcovaly 🙁

No a pak už sauna a spát. Za dveřma v sauně už je Jirka, takže dál nefotím a jdu taky. Přemlouval jsem recepční ať jde s náma, ale tento humor tady nebývá úplně správně pochpen. Poslala mě………

Však víte 🙂 Do sauny samotného. I vodu do odpočívárny nám donesl sekuriťák 🙂

Ahoj všem zítra.