NOVOSIBIRSK_město a okolí

Trochu jsem se dnes vnitřně zasmál. Udělali jsme si přestávku na odpočinek a nakonec jsme prochodili hodiny a kilometry ve městě. Na druhou stranu jsme si odpočinuli od monotónní cesty sibiřskou, nekonečnou krajinou. Ještě nás toho čeká dost.

Tak jsme zpátky v příjemném hotelu a já se teď v „kostce“ pokusím popsat to nejzajímavější.

Ráno jsme vyrazili autem do příměstské části na druhou stranu města, na JV. Je tam přehrada obrovských rozměrů a v roce 2013 jsem se dozvěděl, že je to významná rekreační oblast Novosibirska. Jedeme tam a budeme se tam chvilku procházet.

Moje oblíbená IKEA, tentokrát trochu jiným písmem 🙂

Museli jsme přejet řeku Ob. Navigace malinko zazmatkovala, to mám v tak velkých městech nejradši. Ale na mostě jsme zahlédli na druhém břehu písečnou pláž a spoustu místních, kteří tady celkem úspěšně odpočívají u vody. Jen tak mezi námi, přeplavat Ob nebude žádná sranda. Nevím jestli vůbec někdo už dokázal.

Pak jsme odbočili z hlavní a začali se proplétat místními k vodě. A nakonec jsme k vodě dojeli. Místní kolorit je pro nás takový zvláštní. Ti poněkud bohatší si zde staví rekreační domy, někdy koukatelné, někdy teda ne. No a k vodě není skoro možné se dostat. My jsme to zvládli v jedné uličče až k vodě a vida. Asi tady opravdu lilo, protože voda byla viditelně nad normál.

Přístup k vodě? Slušně, …. na nic 🙂

U jezera je Mičurinský rajón. No jo tak je to jasné, každý zde má na zahrádce rajčata, brambory….

Ten výlet nás moc nenaplnil a zase jsme pochopili, že jsme někde jinde, že tady platí jiné, docela jiné standardy. Nevím jestli si na to vůbec zvykneme.
MĚSTO

Postavili jsme auto u hotelu vzali taxika a jeli do centra s cílem prohlédnout a vrátit se zpět metrem a autobusem. Slečna na recepci nám vše důkladně vysvětlila a jedem. Start prohlídky na centrálním náměstí na náměstí Lenina. A kluk je tady a s celou partou.

To děvče na obrázku má nohy obě, není invalidní, ale hold šla proti snímání panoramky  🙂 tak děvče promiň, ale hlavním tématem snímku je Vladimír.

Náměstí je velké, s parky a květinami a v rámci místních možností opravdu pěkné. Ta budova za Vláďou je novosibirské divadlo a budou tam dávat fakt kusy. Slavné oprerní díla a například balet Spartakus. No a to by nebyl Jirka, abychom se nešli podívat dovnitř. Naše oblečení nějak nesedělo na večerní představení, tak maximálně na kašpárka. Pokladny měly přestávku, prý 20 minut, ale nebylo napsáno od kdy do kdy. Nevadí. Ve vstupní hale byly průchody jako na letišti a pak jsem ho spatřil. Vypadal jako bodyguard, černý oblek, černé brýle v tom přítmí mu to celkem seklo, ruce překřížené před tělem a mírně rozkročen. Ode mne byl tak o 30 cm větší a podle boulí na saku taky o 30 kg těžší. Moc jsem neváhal a vystřelil ven. Z chládku na rozpálený asfalt, ale pryč z dosahu.

Radši jsem si sedl na chvilku na svou oblíbenou lavečku a přečetl si odložené noviny. Jmenovaly se opravdu zajímavě Vabank (pro ty, kteří už tu azbuku tak neovládají).

Nic nového samé místní drby. Na seznamku jsem se ani, vzhledem k časovému plánu, nedíval.

Jo, a pozor, čekali by jste, že tady nedaleko divadla bude dům s prvky secese? Jen by mne zajímalo v kterém roce sem tento styl dorazil. Dům bude asi v blízkém okolí (několika tisíc kilometrů) jediný. Nechci se mýlit.

Čas se ale začal neúprosně naplňovat a naše žaludky nekompromisně hlásily, že je třeba někam sednout. Malinko jsme je ošálili a zedli jsme na chvilku na poště a napsali pár klasických pohlednic. Snad to adresáty potěší. Splavení jsme vypadli ven a hned přes ulici sedli do zahrádky. Jídlo dobré. (Splavení, protože na poště nemají klimatizaci. Vím proč, nikdo se tam zbytečně nezdržuje).

Zpátky jsme se projeli metrem a trochu dramaticky autobusem z konečné. Oni tady autobusy stojí každý jinde. Ale znali jsme číslo a směr. Takže po slabé čvrthodince jsme byli v tom spravném a světe div se, jeli jsme i správným směrem.

A jeden povedený fórek na konec.

V parku a na mnoha jiných místech jsou tak zvané „početnyje dosky“ čili česky desky cti. Není to špatný nápad, docela bych to u nás taky zavedl :-), Jirka to vzal jako slovní přesmyčku a hlásí „hele deska početí, to si musíme vyfotit, vždyť jsou tam chlapi, to je snad světový unikát, Rusové jsou hrdinové“.

Myslím, že holčička říkala něco ve smyslu „a ven vy pitomci“, tak jsme šli na metro.

ooooooooooooooooo

Zpráva pro vytrvalé čtenáře. Dopsal jsem Petrohrad. Tak snad mám zase čistý stůl.

Nemám, jsou tady drobky od sušenek. Uklidit, vyčistit zuby, vyčůrat (nemodlím se, ušetřím 5 min.) a spát. Zítra pokračujeme na Ačinsk a pořád je to ještě daleko 🙂