JAROSLAVĹ_město na Volze

Jaroslavĺ je staré město na břehu řeky Volhy. Kolem této obroské a gigantické řeky se budeme točit ještě další dny naší cesty, ale to je jiné vyprávění.

Jaroslavĺ je město s pěkným historickým centrem a nám se podařilo s pomocí výborného pomocníka serveru BOOKING.COM najít ubytování přímo v centru. Objednávali jsme to večer v Petrohradě a byl to dobrý výběr. Pravda cesta se poněkud protáhla a to jak časově tak i kilometrově. Dnes už vím, že jsem si do navigace SYGIC, která je mimochodem v Rusku docela dobrá, zadal blbé parametry. Dal jsem tam vyhledat cestu ekonomickou, no to je teda pěkná blbost. Sygic nás vodil po okreskách, kde jsou místa jako tankodrom.

Dnes už je to OK a jezdíme po silnicích typu evropské dálnice.

Takže přes 600 km, plomby ze zubů ven (za to můžou ještě i ti gumoví medvídci od mých milých vnuček. Dostal jsem na cestu balení 1 kg :-)), utržený držák telefonu z ventilace a všemožných vrzavých zvuků v autě a ejhle jsme v Jaroslavli.

Hotel je v domě nějakého něměckého kupce z 20. století. Lehké kroužení po městě a máme ho. Ještě, že jsem si ho prohlédl na webu bookingu, přijeli jsme z jiné strany (ekonomická varianta navigace). Krasavec.

Paní recepční, Natalija Nikolajevna byla velice příjemná a hned mi hlásila, že si pamatuje náš telefonát, kdy jsem jí avizoval, že díky našemu bloudění můžeme přijet později. Hned nám poradila procházku po městě, takže nám nezbylo než vynést tašky do poschodí a vyrazit.

Bylo hodně po 19-té hodině.

Jaroslavĺ je město na Volze a pro nás má ještě takový ten smutný podtext. Jde o tragickou smrt našich třech československých hokejistů při havárii letadla v roce 2011 s místním hokejovým týmem, který hraje úspěšně kontinentální ligu KHL.

Procházkou parkem jsme se dostali až k pravoslavnému chrámu. Šli jsme směrem, kterým ukazoval Vladimír Iljič v nadživotní velikosti na začátku parku. Ukazoval správně. (Nevyblejsknul jsem ho, byl blbě nasvětlen určitě se ještě mnohokráte setkáme)

Kostel stojí na vyvýšeném ostrohu nad řekou a pod ním je udržovaný park, ve kterém se slavilo tisíciletí města. Město patří mezi nejstarší města v Rusku. Není na ruské poměry velké má něco přes půl milionu obyvatel.

Trochu mě mrzí, že jsem v parku nenatočil harmonikáře, který hrál různé ruské písničky. Byl malinko společnsky unavený, ale to jsou v tuto dobu prakticky všichni chlapi v Rusku. Vodka a horko dělají své. Mám na mysli ty starší chlapy, mladší generace se chová dost jinak, než jsme byli z dřívějška u ruských lidí zvyklí.

Ještě jsem, pokud nám to světlo dovolilo, vyfotil mužský pravoslavný klášter. Jestli je funkční nevím už jsem nechtěl tak pozdě večer klepat na bránu.

No a to je vnitřek hotelu. Tam jsme se vrátili před půlnocí a měli jsme toho opravdu dost.

Ráno mi Natálije Nikolajevna zalila moje vločky horkou vodou a Jirka si nechal zalít ranní kávičku. Posnídali jsme v „krbovém pokoji“ v přízemí za nepřetržitého přívalu informací od hostitelky. Takhle ukecanej jsem už jenom já. Asi 🙂

Čekal nás další den.