EU – RF_přechod

Ráno jsme posnídali vločkovou kaši s borůvkami, čajík a kafíčko a ještě jsme zajeli na myčku opláchnout levou stranu od bláta z jízdy po rekonstruované silnici – šotolině.

Vyjeli jsme kolem půl dváté a po deváté už jsme projížděli pohraničním městem Narva. Tady přátelé končí území Evropské unie. Pravda na první pohled vypadá město silně rusky, ale to je ještě pozůstatek bývalých dob. Malinko jsme po městě bloudili a lehce prokoučovali výjezdy z několika kruhových objezdů. Nakonec jsme vítězoslavně dojeli k semaforu před bránami do celního prostoru. Uf, tak jsme tady.

Ale proč se brána neotvírá? Vždyť jsem najel tak, aby kamera sejmula SPZetku a navíc ji mám čistou jak upozorňje nápis u semaforu. Za chvilku přišel k plotu pohraničník a prý jestli jsme si provedli registrci k pasovému a celnímu řízení?

Jakou? Čumím jako absolutní blbec.

No, tak si pane zajeďte na druhou stranu města a tam si proveďte registraci ke vstupu do celního prostoru.

(Omlouvám se, tentokrát nebude moc obrázků, v těchto místech není radno fotografovat. I když by bylo co 🙂

Podle informačního letáčku a Googlu jsme dojeli na místo kolem desáté hodiny. Na velkém parkovišti jsou dvě budky. Budka jedna a budka dvě. Jdeme k jedničce. A zase dotaz, vy jste to nevěděli? Ne. Jak to? Vždyť to funguje už delší dobu.

No pane víte, vy jste se měl registrovat na internetu. No super a co teď? Mám pro vás volné místo na jednu hodinu v noci. Trochu mi změkla kolena. Severský zrzek s červenou bradkou se vážně zamyslel a řekl: „pomůžu vám, dám vám vstup na 13 hodin.“ Tak díky povídám a chci mu nechat půl Eura jako odměnu. 

Nepřijal.

Jedeme k budce dvě. Na světelné tabuli budeme vyhlížet naši SPZ. Dostaneme další lísteček a pojedeme zpět na celnici. To ještě stále nevíme co nás bude čekat na druhé straně. Ve velké zemi. Informace jsou rozporuplné a vzbuzují rozpaky a lehké šimrání kolem pupíku 🙂

V jednu se jdu do budky dvě zeptat jestli nezapomněli naši SPZ. „Nebojte“ otvětil příjemný úředník. „Vaše okno končí 13:55 a tak můžete být na tabuli ve 13:55 – vy ponjal, da?“ Co můžu odpovědět jiného, než DA.

Za pět minut svítíme na tabuli, běžím pro lísteček a hurá k celnici.

Tam fronta asi čtyřnásobná než ráno. Suneme se jako šneci. Nakonec jsme zase u brány. Je 14:30 a začínáme.

Vjeli jsme do celnice. Krásná, moderní. Máme kliku padla na nás příjemná mladá paní.

Otevřete všechny dveře. U zadních na ni neočekávaně vypadl plastový kanistr na vodu. Stačila uskočit. Vrhl jsem se vlastním tělem abych ji ochránil. Zabralo to. Vzala pasy, techničák a zmizela v budce. Za chvíli nám vrátila doklady a otevřela závoru.

Estonská strana (foto Jirka)

Na mostě (foto Jirka, času měl opravdu dost)

Ruská strana (foto Jirka)

Sjeli jsme z kopečka na most přes řeku Narva a zařadili se do fronty na mostě. Postupujeme co hodina to pět centimetrů. (To je samozřejmě trošku nadnesené, ale bylo to fakt na nervy).  U ruské závory nám šikovné děvče dalo dva formuláře k pasům a dvě celní prohlášení. Většina z vás si to už ani nepamatuje.

Za popojíždění jsme všechno vyplnili.

V 16:00 jdeme na pasovku a pak popojíždíme k celníků.

K autu se přihrnul služební kokršpaněl a začal svou práci. OK. Celník si nechal otevřít auto a hned se na nás vrhli dva včetně psovoda, ze kterého se vyklubal specialista na drogy.

„Kam jedete?“ Odpovídám po pravdě „do Mongolska“. 

Ticho

„Co tam budete dělat?“ Odpovídám po pravdě „nic, odpočívat v klidu“, nechápavé a soucitné pohledy. Psovod si nechal ukázat lékárničku a začal prohlížet všechny prášky a ptal se co je na co. Tak trochu nás podezíral, že jsme nějací ujetí narkomani protože s takovým cílem cesty tady nestojí auto každý den. Pes dostal pokyn hledat znovu. Ani tentokrát nic nenašel. Najednou se náš vztah výrazně vylepšil a začali jsme si úplně normálně povídat. Když jsme popsali všechna zavazadla propustili nás k okýnku, kde jsme měli vše završit podáním celní deklarace a jet.

Teď vypuklo tóčo. Proč máte každý celní deklaraci. To měl vyplnit jen Pavlík a to dvakrát. Přepsat. Vy sem jedete s tím autem poprvé? Vypsat čestné prohlášení. Tady vám chybí to, toto přeškrkněte a znovu podepište. Kam, že to jedete? Do Mongolska? A co tam budete dělat?

Hele dva blázni.

Přišla další paní. Ukázala na zadní dveře s úsměvem. Jo, jo, povídám, jedeme do Mongolska. Otevřít. Kluci už to prohlíželi, povídám. To mě nezajímá, já jsem z jiného útvaru. Opětovná exkurze do vozu skončila úspěšně.

Do Mongolska? Ptá se i tato paní. V jejích očích vidím mateřský soucit. Co jste komu udělali? Tak jeďte. Jirku s autem vyhodili za závoru. Já ješte bojuji s formuláři. V 17:00 projíždíme poslední závorou.

Tam za řekou je jiný svět. Veliké Rusko.

První kroky, teda metry v Rusku (foto Jirka)

Za hranicí v Rusku stojí nekonečná fronta kamionů. Tak to bych fakt chtěl dělat 🙁

O třičtvrtě na sedm přijíždíme na místo. Navigace původně tvrdila, že to bude o půl druhé. Tak to teda jo.

-pokračování zítra-