Cesta_den 17.

Dojeli jsme do Irkutska, města nedaleko, ale opravdu nedaleko jezera Bajkal. Zítra se koukneme krátce do města, které jsme dnes v kolonách pomalu se šinoucích aut projeli a odjedeme k jezeru na jeden celý den.

Takže dnes bych se zaobýral některými věcmi, které se do příspěvků nevešly.

V Kurganu jsme se váleli u bazénu, chodili do sauny a zároveň jsme při procházce městem objevili keř se kterým jsme si tak říkajíc nevěděli rady. A kamarád Gregor nezklamal a zde je výsledek.

Cituji:

oooooooooooo

Je to muchovník Amelanchier z čeľade Rosacea ružovieté. Ľudovo sa používa aj ako medicína – bohatý na C a B12. Obsahuje aj antioxidanty, proti raku. V Kande sa zbiera aj priemyselne. Výrazne kvitne, nie je náročný na pôdu. Medonosný krík až strom, opadavý.

Dúfam, že som neunavil.

Gregor

oooooooooooo

Ne, neunavil a děkuji za všechny, které to jen trochu zajímalo.

No a teď mám další dotaz. Jak to přeložit?

Všimněte si ceny nafty. Na naše něco kolem 10 korun 🙂

Včera v Tajšetu to byl celkem úlet. Hotel, nádraží, Vladimír Iljič a nic 🙂 Propadli jsme úplně místní mentalitě a k večeři si loupli každý po 100 gr. vodky. Ona se totiž tady vodka měří na kila.

Nádraží Tajšet. 

A znovu krajina. Tady se začíná vlnit a stoupáme k 500 m n.m. Naše představa o Sibiři se trochu mění. Sibiř má mnoho rozličných tváří. Přívětivých i těch méně.

No vida, tak další obrázky už tam dnes nedostanu ……..

Tak ještě jeden úžasný vtip:

Jedememe předměstím, už ani nevím přesně kde. Kolem cesty bildboardy, samé blbiny, jídlo, půjčky zaručeně nejlepší, různé zboží, Persil (ten tam nebyl).

A najednou koukáme, to nejde přehlédnout. Červeně laděný bildboard a z něho se na okolí usmívá Vladimír Iljič, ale opravdu usmívá a u něho text:

„Tak co, jak se vám žije v kapitalismu?“

Litujeme, litujeme, že jsme si to nevyfotili, už jsme ho nikde jinde neviděli.