ESTONSKO

Letem světem.

Ráno jsme z Rigy vyrazili po deváté. Průjezd městem byl zase učiněný horor, ale Google navigace je opravdu numero uno. Bohužel je potřeba datové připojení a to ještě s roamingem. Naštěstí jsou pobaltské země v EU a tak je to všechno relativně levné. Od zítřka to začne být problém, v Rusku nemůžu do roamingu jít na to mi chybí sponzoři. Tablet renomované značky ve znamení běžného ovoce opět trucuje. Až přijedu domů tak zelenému mužíčkovi, co na nás všechny vykřikuje slogany z televizní obrazovky, rozbiju hubu. 🙁

Rozloučili jsme se s příjemným personálem v rižském hotelu. Naše cesta vedla dále na sever (to už brzy bude Severní pól?)

Po zhruba dvou hodinách cesty jsme po levé ruce za borovicema zmerčili moře. Tak to je Rižský záliv severního moře. Sluníčko, zlatý, jemný a prohřátý písek. Lotyši se tu a tam cákali v moři, tu a tam vyvalovali na sluníčku.

Jirka se vrhl do moře. Zaznamenal jsem prudkou brzdu, ale hrdina v něm zvítězil. Opravdu se koupal, viděl jsem to na vlastní oči. S ostychem mně vlastním jsem se kontaktu s vodou, která ani na pohled nedosahovala 10 stupňů vyhnul. I tak to bylo osvěžující, hlavně když Jirka vylezl a já jsem nedokázal rozeznat hranici modrých plavek.

Krátká příjemná seance skončila a my jsme se vydali dál.

Přátelé, asi se budu opakovat, ale pobaltí je krásné, turisticky neposkvrněné, tiché, klidné, …..báječné. Dobré jídlo, bezproblémoví lidé a mnoho z nich je ochotno komunikovat rusky. A to mně konkrétně vyhovuje.

Pak jsme projeli lotyšsko – estonskou hranici a nádherné obrazy svěží, zelené přírody se opakují. Krajina je velice řídce obydlená. Domky a zemědělské usedlosti mají severský charakter s nádechem ruské vesnické architektury. Dlouholeté prorůstání těchto vlivů je patrné a není to nijak na škodu. Je to prostě charakteristické pro pobaltí.

Rekonstrukce cest berou tady vážně. Několikakilometrové úseky mají sejmutý asfalt v celé šířce. Proč ne. Mažete po hlíně a šotolině a auto je zapráskané jako po tréningu v Milovicích.

foceno za jízdy z auta.

A zase břízy, borovice, louky, pole.

Po krátkém průjezdu deštěm (asi 100 km, pro nás tady je to takový kousíček :-), jsme dorazili do města Jõhvi a našli si nocleh v hotelu Pääsuke. Mooc hezké, musíme si zvykat na jiné standardy 🙂

Zajímavost.

Je 22 hodin a slunce ještě nezapadlo. Jsme blízko Petrohradu. No, na chvílí přece jenom zapadne a my zapadneme do útulných postýlek.

Tak zítra 🙂