Tian – Šan _ výlet do hor

Pro pravidelné čtenáře. Ano, opět píšu s určitým časovým odstupem. Tentokrát za to může velmi špatná dostupnost k síti. Mobilní operátoři v Kyrgyzstánu mimo město neposkytují rychlejší data a ani Wi-Fi na táboře u jezera mi nedovolila psát. Teda psát jo, ale přenos obrázků zkolaboval. Takže první dva příspěvky jsem psal až na hotelu v Biškeku a teď doženu ostatní.

Slunce zapadá nad jezerem Issyk Kul a my musíme plánovat výlety do okolí. Auto jsme si nepronajali a to je jeden zádrhel. Musíme se spolehnout na místní. Jde to, ale dře to. Takže v sobotu ráno bereme za vděk nabídkou ruských kolegů a trojice od nás vyráží do údolí „Skazka“ (přeloženo: pohádka) v mikrobuse Mercedes. Údolí je vymodelováno činností větru a vody v pískovcích a vzhledem k různobarevné škále pískovců vytváří různé pohádkové postavy a útvary. Já jsem strávil dopoledne s metodickou vedoucí tábora, paní Erikou a byl jsem nabušenej informacemi až nad hlavu. (cca 169 cm)

Další den jsme měli přislíbeno auto pro nás, ale bohužel ráno auto nepřijelo a tak jsme opět nastoupili do přistaveného mikrobusu a k všeobecné radosti ruského osazenstva vyrazili společně do hor. Tentokrát byly na programu vodopády v údolí Barksoon.

Pod vodopády nás převzal místní průvodce a provedl nás několika bočními údolími s vodopády. Ve výšce kolem 2 400 m.n.m., úžasná příroda. Klid, a hukot vodopádů. Sluníčko se do nás opíralo i když jsme se často prodírali smrkovým lesem. Děda nás nešetřil a místy šlo skutečně o držku.

Pouhým pohmatem, ponořením prstů do vody jsem uznal, že plány, že se jako budeme vesele koupat pod vodopády byl pouhý sen. Ani velmi otužilí Rusové si netroufli a to pozitivně vím z odposlechu v mikrobusu, že si plavky vezli s sebou.

Skupinka se prodírala křovím, někteří si vyhlédli stezku horší, někteří lepší. Po cca 1,5 hodině jsme se vrátili k parkovišti. Zaplatili průvodci smluvenou cenu a ještě se rozeběhli podél řeky v hlavním údolí.

Nikdo si nenechal ujít možnost vyfotografovat Jurie Alexejeviče (pro mladší čtenáře, ano je to Gagagrin, první člověk, který vyletěl do vesmíru). Údajně to bylo jeho velmi oblíbené místo pro odpočinek. Jedna ruská kolegyně se mi chlubila, že ho poznala už z dálky podle typického úsměvu. Byli k nám hodní a tak jsme si odpustil bonmot, který jsem si několikrát přehrál v duchu. „Kdybych vypil tolik vodky jako Jurij, taky bych měl na tváři neustále ten nezapomenutelný, věčný úsměv“. Neřekl jsem to už proto, protože jsme si s Jirkou všimli, že Rusové nechápou naše vtipné poznámky. Náš humor je jim cizí.

Možná tam byly, možná ne. Prut jsme nechali v táboře, takže o pstruzích v horské ledovcové říčce můžeme pouze spekulovat.

V pondělí už všechno klaplo a ráno jsme měli auto pro sebe. Ty hory na horizontu nás stále víc a víc lákaly a tak jsme sami vyrazili znovu do údolí Barksoon, ale tentokrát dál nad vodopády až k ledovcům.

Cesta je velmi pěkná a udržovaná. Ona totiž vede stále nahoru, šílenými serpentinami až pod Petrův ledovec, kde je zlatý důl. Ano do slova do písmene důl na zlato a to dokonce třetí největší důl na zlato na světě. (pro zvědavce dodám pár informací na konci)

Už ta skutečnost, že se nahoře těží a jsou tam Kanaďané nám malinko komplikovala cestu. Museli jsme se nahlásit na závorách pod kopcem a potom počkat až sjede z vrchu konvoj náklaďáků. Co vezli v kontejnerech? Proč je doprovázely dvě speciální auta? Au, au, že by Au?

Nevím. Nás pak konvoj, který jel nahoru dohnal při focení krásných scenérií. Doprovod u nás zastavil a prý se ptali, jestli nepotřebujeme pomoc. 🙂

My jsme se ale šplhali s autem dál a dál a nahoru a nahoru.

Pak už to nešlo dál. Nechali jsme auto u silnice a pokračovali pěšky.

Místní pastevci na koních s malým stádem ovcí nás prostřednictvím našeho řidiče a průvodce v jedné osobě poslali k nejbližšímu ledovci. Vymodelovaným údolím jsme postupovali vzhůru. Tady už jsme nad 3 900 m.n.m. Sklonit se a zavázat si tkaničky byl problém. Hned se mi začala točit hlava :-), dýchání se taky znatelně zrychlilo, ale ještě stále to bylo v normě.

Stoupnout na takovou skořápku ledu nebylo zrovna rozumné. Šlo o vyvrknutí kotníku. Minimálně.

Ledovec je na povrchu pěkně bílý, ale led uvnitř je tak trochu fuj. Tento navíc v létě silně ustoupil a zanechal kamenité údolí pod sebou.

To je led. Je posypaný kamením a ten pěkný teprve začne o něco výš.

Už jsme tady.

Ano 4 026 m.n.m.. Většina se rozhodla k sestupu. Ještě tam pár výškových metrů bylo, ale počasí nebylo zrovna přívětivé. Zataženo, silný vítr, který podle mého názoru snižoval nulu na pocitových -3° C. Už jsem chtěl vytáhnout z batohu rukavice, jenže to bych ho musel sundat ze zad a on tak pěkně záda chránil před tím chladným větrem 🙂

Pohled dolů do údolí a výhled kolem nás odměnil za vynaložené úsilí.

Cesta dolů v teple za oknem auta stála taky za to. Museli jsme se na silnici vejít se stádem ovcí a uhnou se jim moc nechtělo. Ještě tady jsme ve výšce 3 866 m.n.m.

Když sedíte v autě a jedete dolů serpentinami tak vám přichází na mysl různé myšlenky. Má to auto v pořádku brzdy? Ty pneumatiky moc důvěry nevzbuzovaly.

A odskočit si vedle cesty, tak to byla taky odvaha. A tyto trny žerou ty ovce. Tu větší potřebu bych asi nevykonal 🙂 zřejmě by to dost píchalo 🙂

Ještě pár pěkných pohledů.

A domů. Dobře to dopadlo a zážitků bylo až až.

A teď zpátky ke zlatu.

KUMTOR, zlatý důl ve výšce kolem 4 000 m.n.m.. Gigantická díra do země, úpravna a pracovních míst pro víc jak 3 000 dělníků. No jo, ale ta díra je hnusná. Povrchový důl. Kvůli zlatu odtěžili i kus ledovce. Z ledovcového jezera čerpají vodu a kravál na mega čerpačce je prý takový, že není slyšet vlastního slova. V této nádherné přírodě. Navíc se stává, že vás tam ani nepustí. Náš kluk Karat nám řekl, že to ani nebudeme zkoušet a odbočil do údolí vpravo. A co je nejstrašnější. Zlato se získává loužením za pomoci kyanidů.

Připomíná vám to plány na Mokrsku u nás? Správně.

A největší fór. Kyrgyzstán má 33% akcií. Kanada 25%, USA 24% a EU 18%. Někteří místní tvrdí, že příroda je znečištěná a druhý řidič, který nás vezl do Biškeku říkal, že se tady začaly rodit defektní děti. Možná je to kec, ale co když ne.

Jestli chcete, přečtěte si sami

https://www.kumtor.kg/en

Model dolu jsem si vyfotil v muzeu ve městě Karakol. Tam vás vezmu v příštím příspěvku.

Foto dolu vystavené v muzeu a

skladba akcionářů.

zdroj web foto:(Getty Images Photo/ Andrew Caballero-Reynolds)

To je produkt. Cihla surového zlata.

Konec není moc optimistický, ale ještě máte čas. Ještě je tady fakt hezky. Ještě je tady krásná příroda, hodní lidé a málo turistů 🙂