Helsinki (FIN)

Náš čas v Petrohradě uplynul jak voda. Poprali jsme se s nepřízní počasí, i když, … když si to teď s odstupem času přebírám, nebylo to zase až tak špatné. Z počasí jsme v Petrohradě zažili asi úplně všechno, no kromě sněhové vánice.

Naložili jsme věci do auta, zabouchli dveře a vyrazili podle navigace na SZ k hranicím s Finskem, tedy s EU.

Byli jsme trochu v obavách, jelikož nás na recepci jedna slečna strašila tím, že v sobotu dopoledne je finská hranice ucpaná na několik hodin čekání. Všichni petěrburčané totiž jezdí do Finska nakupovat. Asi tak jako jsme to dělávali my v devadesátých letech, kdy půlka Moravy směřovala do Rakouska a Čechy do Německa. Jaké bylo však naše překvapení, když jsme po několika proudové dálnici v západoevropském stylu dofrčeli na hranice. Na ruské straně 5 aut, fronta nulová a kdybych na finského celníka nekoukal jak tele když mi řekl: „doklady prosím“, a já povídám „vždyť jsem vám je teď dal“, no a on „ale já chci doklad od auta“……. bohužel pro mě už se nemluvilo rusky, tak bychom se snad ani nezdrželi.

Vše se vyřešilo s úsměvem a byli jsme ve Finsku.

Ticho, klídek, žádný provoz, krásné cesty.

Jak to?

Ve Finsku byl v sobotu státní svátek (až teď jsem se na Wikipedii dočetl, že to je svátek letního slunovratu :-)), v neděli jsou obchody zavřené, takže ten den jsme jeli do Finska snad jen my čtyři.

A tak jsme přistáli před hotelem. Jak vidíte, nikde žádný provoz. Moje štěstí. Slečna na recepci mě mile upozornila ať co nejdříve s autem vypadnu, že před hotelem se parkovat nesmí. Rychle jsme to vyřídili a přemístili se dle dispozic do podzemních garáží.

CUMULUS hotel byl trošku jiná úroveň než hotely v Rusku a dovolím si upozornit na jednu maličkost. V ceně pokoje je taky sauna. Ta je na chodbě, všimněte si prvních dveří vlevo. Kartička od pokoje funguje i na dveře od sauny a tak se večer všichni vesele saunují. Je to docela dobrá věc. Taky jsme si hezky pokecali s místním dřevorubcem ze severu. Aspoň tak jsem to pochopil.

My jsme, ale moc neváhali a ještě večer vyrazili na první seznámení s městem.

Jak jsem už říkal, byl státní svátek, takže dost klidný den. Malý provoz, auta skoro žádná, jen poloprázdné tramvaje a sem tam skupinka lidí.

Na náměstí jsme si prohlédli agitační stany kandidátů. Ve Finsku se chystaly prezidentské volby a hlavním tématem, jak jinak imigrace.

V parku s botanickou zahradou jsme jednu takovou skupinku potkali, ale celkem spolehlivě jsme se jim vyhnuli. Kolem těchto exponovaných míst pomalu projížděli v autě policajti a celkově to na nás působilo dost klidně.

Kostely byly taky zavřené a tento se mi nevešel vůbec do objektivu, takže jsem musel sáhnout zase k rybímu oku.

Finský parlament,

zřejmě významná postava finských dějin, nevím,

zavřený obchoďák,

kino asi taky zavřené.

Co nás ovšem úplně dostalo, většina restaurací, hlavně těch lepších, tak ty byly taky zavřené. My jsme už našli jednu pivnici a pojedli jsme pečené kuřátko se salátem Cézar. Co nám zbylo. Deklarovaní herynci, na které jsme se těšili už nebyly. A toto je restaurace Vltava. Pravá česká kuchyně. Tak to teda opravdu jo. Na jídelním lístku nebylo nic českého, snad jen jakási klobása s bramborem. Ale jak říkám, jen jsme si početli, kuře s pivkem už nás zasytilo.

Druhý den ráno jsme s úlevou zjistili, že se klube sluníčko a tak nám docela silný a studený vítr až tak nevadil.

Finsko je země jezer a Helsinki, to je město zátok a ostrovů. Relativně malé a klidné hlavní město se spoustou přístavišť a s marínami.

Ve městě přístav rybářské firmy s flotilou rybářských lodí.

Pěkná, moderní architektura, která respektuje přírodu. Skalní výchozy jsou prostě součástí domů a kolem parky.

I s drůbeží.

My jsme směřovali k přístavu abychom si nacvičili naloďování na trajekt do Estonska na další den. Podle hesla, „kdo je připraven, není ohrožen“ jsme poctivě sledovali najíždění aut k terminálu a přes plot jsme se pána v budce ptali, jak nás tam jako pustí. A on zase s tím severským klidem, že jako pustí. No tak co, jdeme dál. Už to všechno víme.

To je mooooc dobrá věc. Jenže ta finština. Strašná řeč. Tam není jediné slovo, kterého by se dalo chytit. Tak jsme si chytli na kola a šli dál.

Ani toto není ruské kolo jak by se na první pohled zdálo. Přátelé, ač to tak vůbec nevypadá, je to Finské kolo. Jasný?

Ulice, která vede přímo k terminálu. Na tu se musíme zítra trefit.

Pojedeme asi tady někde.

A teď už jsme u autobusové zastávky. Teda ne přímo autobusové. Je to lodní doprava mezi jednotlivými ostrovy a pendlují tady takové celkem pěkné bárky, vlastně loďobusy. A my jedeme na nedaleký ostrov. Ostrov Suomenlinna, ostrov pevnost, který hrál v dějinách Helsinek důležitou obrannou roli.

Je to pevnost, rezervace, muzeum a běžné místo k bydlení v jednom. Turistů nás tam bylo dost a mnozí ani nerespektovali upozornění, že některé domy jsou prostě běžně obydlené objekty.

Zachovalé hradby a louky plné kopretin, to se u nás musí hledat.

Jeden z loďobusů na zastávce. V pozadí muzeum s kavárnou.

Takže hup na kafíčko a chvilku posedět.

Na velkých nástěnných plátnech byly pohledy na ostrov v létě a v zimě.

Musím se přiznat, že ten zimní pohled jsem fotil se záměrem vás všechny trochu vyděsit. Záměrně jsem fotil tak, aby nebyly vidět okraje a chtěl jsem napsat, že druhý den nás přepadla zima a všechno zapadlo sněhem :-)))))

Někdo by mi na to možná skočil, ale podívejme se na to ještě jednou. V zimě se snad do Helsinek jezdí na bruslích. Co? Ty cestičky ve sněhu vypadají jak vyšlapané babkama, co šly do marketu pro máslo :-). Ale musí to být docela hustý (jak říkají naše malé holky doma).

Byl to docela labyrint a hradby jsou fakt dokonalé. Tady je dokonce suchý dok a ta loď za zdí vlevo je už na vodě.

Na západní straně ostrova je stará finská ponorka a můžete si zkusit jak to asi vypadá v té železné obludě.

A pak už sestupujete k moři.

Našel se mezi námi hrdina, nebudu Hanku jmenovat, který sestoupil až k vodě a nabral si do hrsti, aby ochutnal. Takže zpráva pro všechny. Baltické moře není skoro vůbec slané. Studené bylo ale už na první pohled a moje uši trpěly příšerně tím studeným větrem.

Ta finská vlajka se třepala v tom větru a dělala opravdu příšerný kravál.

To už jsme se začali vracet. Ještě na konci června kvetou šeříky. No v té zimě byl docela zázrak, že kvetly.

Dočkali jsme se parníčku na zpáteční cestu.

Kolem přístavu jsme dopluli zpět do města. Ta loď je rychlý katamaran, trajekt-express. Vejde se do něj 120 aut a 350 lidí. Cestu do Tallinu v Estonsku zvládne za méně než 2,5 hodiny, my jsme to jeli přes 3 hodiny.

Prezidentský palác. Ve městě, bez stráží, prostě jen tak, prezidentský palác.

Až v této uličce jsme našli otevřenou restauraci. Byla liduprázdná, ale otevřená a docela dobře jsme se najedli.

Malinko jsem zpanikařil a ještě v noci koupil lístky na loď. Elektronicky. Takže jsem je měl jen v tabletu. A tady už přijíždí naše loď a my jsme projeli kolem budky. Pán si vzal tablet, podíval se na obrazovku, naťukal cosi do PC a dal mi lístky. Takže jedem.

Pro ty, kteří to znají, nic nového pod sluncem. My jsme však poprvé vjeli do obrovské obludy. Napřed kamiony, potom osobáky. Co to je? To je několika patrové parkoviště v obchoďáku jako na Černém mostě. Celkem plynule jsme postupovali na třetí patro a podle pokynů zaparkovali. Tak takhle bych teda normálně neparkoval, bál bych se o dveře. Tady se ale evidentně nikdo nebojí. Ven z auta a honem k výtahu. Na osmé na horní palubu. A tam, venku jsou ještě auta, která budou najíždět 🙂 dost dobrý.

Na nic se nezapomíná. I pejsci se musí někde cítit dobře 🙂 a kočky taky, ne?

A jedeme, nashledanou Finsko, nashledanou Helsinki, snad někdy,…

Tam je konkurenční lodní společnost.

Teď jsou krásně vidět ty prťavé ostrůvky, na kterých, přátelé, normálně bydlí lidi.

A prodíráme se kolem Soumenlinny, je to celkem vtipné dívat se na tento ostrov z osmého patra.

Pevnost se loučí. Už vidíme maják a vyjíždíme na širé moře.

Do Helsinek se vrací express, fakt to docela frčí, ale proti nám je to drobek.

My si to šineme 40 km/h. Měřeno GPSskou v telefonu.

Restaurace a obchody na pátém a šestém patře hučí. Je tu free shop, takže spousta lidí se trmácí s kartonama chlastu.

A pak už hurá do auta a překvapivě disciplinovaně, klidně a plynule vyjíždí všichni ven z lodi.

A jsme ve Tallinu, v Estonsku a domů pojedeme už jen a jen po pevnině. Ale ten trajekt je docela fajn.

Finsko se mi moc líbilo, i když jsme byli jen v Helsinkách a blízkém okolí a myslím, že je to destinace na opravdu pěkný výlet.