Řeky a ryby

Dnes vám přátelé, zkusím přiblížit to nejzajímavější z řek Mongolska a rybáře navnadím pár fotkami mongolských ryb.

I když je prvotní informace o Mongolsku ta, že se jedná o zemi vnitrozemskou, suchou, rozkládající se na náhorní plošině mezi ruskou Sibiří a pouští Gobi, má Mongolsko také spoustu krásných řek a jezer. Budeme předpokládat, že to některé z vás bude zajímat, a že se vám tyto informace budou hodit při plánování cesty do Mongolska.

Už v Ulaanbaataru se setkáme s první z krásných řek. Je to řeka Tula (mongolsky Tuul Gol). Řeka pramení SV od Ulaanbaataru a městem protéká dál na západ a tam, severozápadně od města se vlévá do řeky Orchon a společně pak do řeky Selenge, která veškerou tuto vodu přivede až do jezera Bajkal.

Nádherná krajina a řeka Tuul jsou proti proudu, ještě před Ulaanbaatarem. Řeka protéká národním parkem Tereldž a z mé zkušenosti je opravdu nádherný výlet po divokém přítoku, který se nazývá také Tereldž Gol a kousek po řece Tuul na hranici města. Jeli jsme to v roce 1985 ještě na laminátové kanoi Vertex :-). Dnes se v Mongolsku na řekách jezdí na raftových člunech.

Tuul Gol je dlouhá 704 km a vlévá se do řeky Orchon.

Řeku Orchon (Orchon Gol) si pamatujeme z návštěvy vodopádu. I tato řeka je, dle mého názoru sjízdná a v horní části bude pravděpodobně velmi atraktivní krajina. Charakter území, kterým protéká, je modelován čedičovými výlevy a prahy přímo v řece.

Tento obrázek už sám o sobě ukazuje typ krajiny. No a vodopád (cca 20 m)? Znám lidi, kteří po zhlédnutí obrázků a videa zatoužili  si vodopád skočit. Nedoporučuji!

Orchon má při soutoku s řekou Selenge za sebou přes 600 km.

Selenge je, už podle toho co jsme si řekli o jejích přítocích, docela mohutná řeka. Vím o lidech, kteří ji sjížděli, ale vím i o obětech, které si vzala. Byli to dva čs. geologové, kteří v 70-tých letech na řeku vyjeli a bohužel to podcenili. Mají tam pamětní desku.

Fotka je z roku 2011.

Do Selenge se vlévá také řeka Eg (Egijn Gol), která vytéká z jezera Chuvsgul Nuur. A také do jejího povodí patří, nám už z dřívějších příspěvků známá, řeka Čulut. Řeka Čulut protéká krásným kaňonem, ale obávám se, že je těžko sjízdná kvůli nedostatečnému průtoku vody.

Letos jsme s Jirkou přemýšleli o sjetí Čulutu na lehátkách. Asi by to byl nezapomenutelný adrenalin 🙂 Když potom vystřízlívíte tak už vám to nepřipadne tak jednoduché.

Selenge s přítoky měří v deltě při vlévání do Bajkalského jezera už celých 1024 km.

Pojďme na SV, kde pramení nejenom řeka Tuul Gol, která se všemi ostatními končí v Selenge a tudíž patří do řek tekoucích do Severního ledového oceánu. V této oblasti také pramení další dvě krásné řeky a to Cherlen Gol a Onon Gol.

Cherlen je pěkný v horní části. Potom ale protéká stepí a řeky ve stepi tak trochu ztrácí na své kráse. Vlévá se do řeky Amur a potom už společně do Tichého oceánu.

Řeku překonají ti, kteří míří na SV od Ulaanbaataru do oblasti tajgy v pohoří Chentij. Obrázek je z roku 2006. V letních měsících se dá najít brod několik kilometrů proti proudu. Je však výhodnější zaplatit malý poplatek na mostě a pokračovat na východ.

Cherlen Gol protéká Mongolskem na východ a při soutoku s řekou Číně má 1264 km.

No a tou cestou na východ a pak na severovýchod se dostanete k řece Onon Gol. Tato řeka a její přítoky jsou moje srdeční záležitost. Onon pramení z několika termálních pramenů. Prý je to nádherný zážitek, ale dá se k nim dostat jen v zimě a to jízdou po zamrzlé řece. Několika mým kamarádům se to koncem osmdesátých let povedlo, mně bohužel ne. No, ale ještě není všem dnům konec, že? 🙂

To je on. Krása. Ideální na rafting, rybařinu a několikadenní výlety podél řeky. Vrchní část je divoká, zalesněná příroda, tajga a pak se řeka začne kroutit stepí a pokračuje dál na východ. Vlévá se do jezera v Číně. A co je zajímavé? Jezero bylo bezodtoké, ale přítoky byly tak silné, že někdy v sedmdesátých letech se řeka prokousala dál a stala se přítokem nám už známého Amuru. Tím se stala součásti tichooceanského vodního systému.

Onon Gol dosahuje na soutoku délky 1032 km.

Tak a už jsem se k tomu dostal. Ano, ano. A co ryby?

Ryb bylo v Mongolsku hodně a jsou. I když s narustajícím turistickým ruchem do Mongolska přijíždí i rybáři a je jich bohužel víc než by bylo zdrávo. Mongolsko je proslavená rybářská lokalita a i Jakub Wagner si v Mongolsku zachytal, natočil dokument a nalákal další rybáře. Mongolové dřív ryby nechytali, lamaisté ryby nejí. Už jsme je to naučili a najednou je ryb méně a méně. Vím o čem mluvím.

*** Lipan krátkorypý (mongolsky Charjus, lat. Thymallus brevirostis).***

Je v řekách, je v jezerech. Je to krásná ryba s velikou hřbetní ploutví, která má barevné skvrny.

Tuto jsem chytil já v říčce Barchu (Barchin Gol), přítoku řeky Onon. Samozřejmě jsem ji pustil a povídám: „běž a pošli maminku“, už jsem dalšiho nic nechytil :-). Bylo to v roce 2011 a pokud žije dodnes tak mohla tato rybka dorůst až 6 kg.

I to je Lipan. Toho chytil můj kamarád Rus Artjom v roce 2013. Ten už se bohužel nevrátil. Lipan má velice dobré maso.

*** Lenok (lat. Brachymystax lenok) ***

Lososovitá ryba příbuzná našim pstruhům. U nás ji nepotkáte, protože se vyskytuje pouze na východ od Uralu.  Dožívá se maximálně 15 let, dorůstá až do 70 cm s váhou kolem 6 kg. Takové ryby se dali chytit úplně běžně (i takoví amatéři jako já) v osmdesátých letech. Vyskytují se ve všech řekách.

Přátelé, našel jsem diapozitiv z roku 1980. Je to z horního toku Chrlen Golu. Pamětníci poznají našeho rybářského experta Boba.

Pro vaši lepší představu. V těch letech se šlo na ryby a za den bylo třeba 40 – 50 kg ryb. Bohužel, pro přírodu a obnovu ryb to byla katastrofa. V té době se ryby do řeky nevracely. Byly výborné uzené. Dnes se za celý den podaří chytit dva až čtaři kousky, takže na ochutnání fakt výborného masa zůstanou dva. Ti další mají štěstí a vrátí se do řeky. Ještě hodně let se budou řeky z nájezdů rybářů ze všech koutů světa vzpamatovávat.

Je někdo, kdo to nepochopí?(rok 2006 – dva lenoci)

A fakt vás to utahá. Celý den kolem řeky a házet a házet.

*** Tajmen, Hlavatka sibiřská (lat. Hucho taimen) – král vod. ***

Za touto rybou do Mongolska většina rybářů vyráží. To je jeich sen a věřte nebo ne, v těch dřívějších letech se jim sen většinou vyplnil. Dnes už je tato ryba tak vzácná, že se dostala do červené knihy Ruska. I když se píše, že ryba se dožívá až 55 let, nevěřím, že jim to dnes může podařit. Je to obrovská ryba, která může dorůst až 2 m délky a váhy až 80 kg. (To je mimochodem o trošku víc než mám já :-).

Takové tajmeny naši hoši běžně lovili v roce 1988.

  A to je tajmen chycený v roce 1997. Já jsem se s ním jen vyfotil 🙂

Tajmen je ryba chráněná i když se dá povolenka na lov získat. Existuje program na obnovu zarybnění řek v Mongolsku, mnozí moji mongolští přátelé měli představu, že by jim Evropa mohla pomoct. Nevím, zatím se v této oblasti angažují Američané.

*** Osman altajský (Oreoleuciscus potanini) – ryba slaných jezer ***

Tuto rybu jsem si nechal na konec. Je to ryba, která se teké u nás nevyskytuje. Žije ve slaných jezerech Záapdního Mongolska. Co je na ní zvláštní je to, že žije ve dvou formách. Jako býložravec, ten bývá menší, tak do 40 cm a potom jako dravec, te dorůstá až do metru a 2 – 4 kg.

Jirka jich letos u jezera Chjargas Nuur nachytal několik. Pamatujete? Tři donesl a snědli jsme je. Je to ryba kaprovitá a taky tak chutná. Je bílá, dobrá, ale bohužel plná drobných kostí. Jako kapr. Však nás to už brzy čeká. 🙂

Chcete vidět krásné řeky a divokou přírodu? Jeďte do Mongolska. My jsme to s Jirkou ohodnotili na stav : „pět minut po dvanácté“. Ano, je to už tak trochu pozdě, ale stále je co vidět a zažít. S postupující globalizací a raketovým rozvojem Mongolska to bude rok od roku horší.

I když.

I když ja si myslím, že ani naším tempem nejsme schopni, vzhledem k rozměrům země, tuto přírodu v brzké době (cca 20 – 25 let) zlikvidovat.

Vypadá to, že je konec příspěvku. Ale tady nesmím zapomenout na Západ. Západ je obrovská bezodtoká kotlina s jezery. Mezi nimi, hodně na západě teče řeka Chovd. Chovd Gol je nádherná řeka naprosto ideální pro rafting. Příroda je ještě nedotčená masivním turistickým ruchem. Řeka Chovd teče do jezera Char Us Nuur, to už má 516 km a odtud se voda dostává do jezera Chjargas Nuur. No a kruh se uzavřel, v jezeře Chjargas Nuur nachytal Jirka Osmany, ne Turky, Osmany ryby 🙂