
Jurta
Jurta se řekne mongolsky Ger, myslím že dokonce je to správně Gér, tedy psáno v mongolštině Geer. To, ale teď není až tak důležité, já vám chci v tomto příspěvku popsat a přiblížit to úžasné obydlí.
Ať prší, sněží nebo je snad neskutečné horko, ideálním přístřeším, ideálním obydlím je jurta. Nevím jak dlouho je jurta na světě a jakým vývojem prošla, je to ale v mongolské stepi naprostá dokonalost. Nic lepšího se vymyslet nedá. To se vsadím.
Jurty používají kočovníci v celé střední Asii, čili, Mongolové, Kazaši, Kyrgyzové, Uzbeci, ale i Turkmeni. Dají se od sebe odlišit. Jsou různé. Mongolská jurta je nejhezčí 🙂 Na horním obrázku je ta zadní jurta s ostřejším sklonem jurta Kazašská.
Mongolský pastevec a jeho obydlí, jurta, patří neodmyslytelně k sobě. Mongolové svůj příbytek milují a vy si ho při svém pobytu v Mongolsku zamilujete také. Při stanování ve stepi i v poušti, v chladných nocích a v horkých dnech, kdy se vzduch chvěje nad krajinou to pochopíte. Nikde v dalekém okolí, v nedohlednu není k nalezení stín, v jurtě je příjemný chládek a to, považte, bez klimatizace. Mongolský trik záhy vysvětlím 🙂
Kostra jurty je velmi lehká a skládá se ze stěnových žebříčků. Ty jsou skládací. Super, tak se dají lépe převážet. Vrch jurty tvoří kruh, podepřený dvouma sloupkama. A do vrcholového kruhu, kterým přichází do jurty světlo a odchází kouř a horko, jsou vloženy jurtové tyče, které se opírají o stěnové žebříky. Na to vše přijde vrstva plstě, nepromokavé plátno a ještě je to překryté zářivě bílým plátnem. Efekt bílých hříbečků rozesetých po stepi je hotov.
Když stěnu po obvodě jurty u země podkasáte vznikne v jurtě komínový efekt a horký vzduch vylétne kruhem ven. Dovnitř se potom dostává, chladný vítr, který je ve stepi všudypřítomný. Bezvětří je totiž v Mongolsku dost vzácný úkaz. A to je ten trik.
Pohled do stropu je absolutní nádhera, hlavně když máte za sebou pořádnou porci kilometrů po stepních cestách. 🙂
Stejně krásný je i pohled dveřmi před jurtu, hlavně když je u dveří hromádka dřeva, protože přijde večer a večer bývá v Mongolsku docela nepříjemná zima. (V létě při jasných nocích klesá teplota k nule a nezřídka i pod).
To řeší kamínka na kterých se dá i vařit a v mongolských jurtách, kde bydlí domorodci se na nich samozřejmě také vaří. K místnímu koloritu patří, že když si jurtu pronajmete, domácí vám přijdou večer zatopit a pak přijdou ještě i ráno a znovu zatopí ve vyhaslých kamínkách, aby jste vstávali z teplých spacáků do teplé jurty. Dalším pravidlem je ranní termoska s horkou vodou.
Jurty bývají skromně, ale účelně zařízené a při cestování na nějaký ten tábor narazíte skoro každý den.
V Gobi v turistických jurtách kamínka nejsou. Proč taky, že? Ten noční chládek je velmi příjemný a celý den očekávaný. Zato je kruh zatížen kamenem nebo kusem betonového bloku a to ze statických důvodů. Jurta se zatíženým kruhem lépe odolává nárazovým pouštním větrům.
Někdy jsou jurty vybavemy opravdu luxusně.
Každý z nás, z Evropanů, ať krátkodobě či delší dobu žijících v Mongolsku, si jurtu zamiloval a to hned napoprvé.
Je to útulné bydlení v nekonečné stepi. Je to jistota přístřeší a ochrany před nepřízní počasí, je to zkrátka dokonalý příbytek. A jak se po dlouhé cestě pěkně před jurtou odpočívá.
Nebo plánuje.
Dokonalý příbytek opravdu ve všech směrech. Navíc, jednoduchý a rychlý úklid. Projedete se v kruhu s koštětem a všechno vymetete ven dveřmi. Stálý vítr se o ostatní postará. A tady na tomto místě musím vzpomenout na našeho přítele Karla. Velkého geologa, který už bohužel není mezi námi. Byli jsme kamarády už z roku 1980, kdy jsme se poprvé potkali na ložisku fluoritu Čulut Cagan Del.
Jeho filozofie ohledně úklidu v jurtě byla naprosto geniální.
Jenou jsem kluky navštívil na lokalitě nedaleko ložiska Modoto. Karel to odpoledne ležel a odpočíval na posteli pohotovostně oblečen a v kanadách, což jsme koneckonců dělali všichni, kteří jsme v terénu od jara pracovali a to do okamžiku než v létě přijely manželky s dětmi. Potom se vše diametrálně změnilo. Ještě před příjezdem žen a dětí na tříměsíční letní prázdniny zaklekli všichni s kýblem ve svých jurtách a podlahy byly čisťounké a bílé. O povlečení na postelích v tom období ani nemluvím :-). V jurtě u Karla byl ale řádný svinčík.
Na můj údiv Karel z postele reagoval: „Peťo, co blbneš? (jadrný smích) My ten bor..l nosíme z venku do jurty. Ale jednou se to srovná a potom ho zase začneme nosit ven. Tak co? Teď musíme jen počkat než začne perioda úklidu :-)“, na to se přátelé nedá nic odpovědět.
A ještě jedna zajímavost. My co jsme v mládí klečívali za trest v koutě, s nadšením přijímáme tu skutečnost, že v jurtě kouty nejsou :-). Mongolské děti neznají ten pokyn rozhněvaného rodiče: „tak si běž pěkně kleknout do kouta, než tě to zlobení přejde“. Tyto šťastné děti to neznají :-). A kruh? Kruh je přeci magický. A když se všichni z rodiny sejdou, tak prostě platí do slova a do písmene, ….. sešli jsme se v kruhu rodinném!
Jurty se v Mongolsku všude objevují v různých variacích, třeba jako obchod se suvenýry…
nebo restaurace…
nebo toto je třeba jurta zděná. Je na kraji Ulaanbaataru a je postavená pro turisty. Vchází se bokem a místo původních dveří je okno a tím se dá vylézt na terásku. Možná by mohla jako obydlí sloužit i u nás :-).
Národ Cátanů na severu Mongolska, v oblati jezera Chuvsgul Nuur, pase soby a žije svým způsobem života. V lesích severních oblastí si staví stany podobné typí.
A pro turisty je to samozřejmě velká atrakce.
Takže si to můžete taky vyzkoušet. V plném pohodlí. (tyto jsou na břehu jezera Chuvsgul Nuur v táboře Toilogt společnosti Chuvsgul travel Co.).
Mongolové, ale žijí přeci jen trochu jinak než turisté a mají jurtu jako své základní, celoroční obydlí. Dnes je doba, kdy i do těch nejzažších koutů pouště Gobi došla vyspělá civilizace. S velkou výhodou se zde využívají fotovoltaické články. A satelitní příjem televize, to je samozřejmé a nezbytné. Vždyť sluníčko tady svítí téměř každý den a v těchto nadmořských výškách je využití sluneční energie lepší než u nás.
Koně pak nahradí motocykl a hotovo. Mongolové vás rádi pozvou k sobě do jurty a proto je dobré znát pravidla slušného chování. Při vstupu do jurty nešlapejte ve dveřích na práh. Dveře jsou nízké takže to ani moc nejde. Naštěstí. Při vstupu jděte na levou stranu, ta je pro hosty. Neodmítejte nabídnuté laskominy a nápoje. Setkáte se s nepochopením a hlavně, když vám něco nechutná nedojídejte, ať už to máte za sebou. Dojíst znamená, že máte ještě hlad a dostanete znovu. Nevstupujte a nepodávejte nic mezi sloupky.
Za jurtou je vždycky „parkoviště“ pro koně. Kůň je největší přítel a z kobylího mléka se dělá velice oblíbený nápoj Ajrag (kumis), kvašené kobylí mléko.
Kobyla se denně dojí. Vtipné je to, že pokud nepřivede hříbě, nepustí mléko. Takže napřed hříbě, cucnout a potom dojit.
Toto je snímek mého kamaráda Romana z roku 1979. Všimněte si, že za ty roky k žádným výrazným změnám nedošlo.
A potom v měchu z koňské kůže kvasí. A kvasí a dolévá se a kvasí. Nápoj je výborný a má fantastické účinky na urychlení zažívání. Druhý den nestíháte. 🙂 Prostě mongolský burčák 🙂
V roce 1996 jsem takto dojení koní fotil já.
A ještě jedna specialita. To nejlepší nakonec.
Když Mongol uloví ve stepi sviště tarbagána (mongolsky Tarvaga) budou zcela jistě hody a tuto ggurmánskou úpravu nazývají bodog. Svišť se opatrně vykuchá krkem. Dovnitř se vloží rozžhavené kameny a stepní trávy. Krk se zašije drátem a letlampou se svišť zvenku opaluje a opéká, až je, dle uvážení šéfkuchaře, vše hotovo.
Potom se tarbagán rozřízne a obřadně se mezi hosty rozdají ještě horké a řádně mastné kameny. Ty si pak hosté přehazují z ručky do ručky jako horkou bramboru (jak to známe od nás). Následně se vybere z útrob tarbagána úžasná polívečka. Je silná a fakt hódně mastná. Slabší povahy varuju. Kumis je proti tomu slaboučký odvárek. Polívečka účinkuje velmi rychle a nekompromisně. Znám to z dřívějška, takže tyto hody (na třech fotografiích z roku 2008) jsem spíš pozoroval z povzdálí.
Víte. Ono toho masa na tom tarbagánovi zase tolik není a kluci na to dodnes rádi vzpomínají. Dnes už je tarbagánů málo, lovili se na kožešinu (čepice, límce, ale i celé kožichy. Na jeden kožich bylo potřeba 70 tarbagánů) a také na tuto pochoutku. Tak jak jich bylo ve stepi celkem dost, dnes jsou vzácností.
Ještě k tématu. Jurta bývá často i takto zakonponovaná v restauraci nebo v hotelích.
Toto už je jurta – restaurace kyrgyzská.
Fotili jsme letos při výletu z Biškeku do hor. (Všimnete si rozdílu?). V Kazachstánu a Kyrgyzstánu je jurt jako obydlí už poskrovnu. Všichni se snaží žít v domcích a to je velká chyba. Aspoň já si to myslím.
Nebo si snad přátelé, dokážete představit, že si někdo z nás převeze svůj domek nebo byt na jednou malém nákladním autíčku ? 🙂 I s komínem?
A pozor! Složeno, naloženo, převezeno a znovu postaveno mnohdy pouze za jeden den! 🙂
Tak na Tvoj komentár sa vôbec nepamätám nakoniec ani na neporiadok. My na MČSM sme mali horšie podmienky ako Vy na Medzinárodke. Ale bližšie k miestnemu životu.
O jurte, ako nakoniec o všetkom, píšeš pútavo. Niečo mi ale chýba.
Jurta je čisto prírodná záležitosť, vysoko funkčná. Vznikla, pravdepodobne, zo stanu podobného tomu catanskému. Ľahká bola preto, aby ju vedeli preniesť na bežných prostriedkoch – koňoch, ťavách, prip. jakoch. Auto je až dnes. V lete sa zdvihol spodok, ako píšeš, a v zime sa obhodila pieskom, alebo aj suchými lajnami (palivo).
Vchod je zasadne orientovaný na juh. To je asi všetko, co mi chýbalo. ☺
Ano, rozdíly mezi jednotlivými expedicemi opravdu byly. O životě geologů v Mongolsku, zvlášť těch z ITG, SP MČSM a MGE ještě napíšu.
A za doplnění a upřesnění informací o jurtě vývoji a zásadách stavby jurty děkuji.
Nedalo mi?
Naša jurta bola proti bežným lepšia. Mala podlahu a vnútornú stenu kryl plátený záves. Pastieri majú ako podlahu step. Je to ľahšie na prenos!
Na vrchu jurty je krytka otvoru. Tá sa používa keď prší, sneží apod. Dávno sa používal otvorený oheň. Aj dnes sa využíva sušený trus. Jedna koňská hrudka uvarí 2dl vody. Zbierjú to väčšinou ženy. A step je toho, na rozdiel od dreva, plná. A stále sa to obnovuje?.
V MNG prší pomerne málo – vnútrozemská klíma. To je pre jurtu, vzhľadom na prírodné materiály, výborné.
Vybavenie pastierov je skromné, ale sú pohostinní a dajú aj z mála. Jurta v stepi je istota tepla, jedla a spania pod strechou. Patrí k bontónu navštíviť jurtu, prekročiť prah a vojsť vľavo. Skoro vždy Vás usadia na čestné miesto proti vchodu, ponúknu suté (slaný čaj s miekom – osvieži, skvelý,a bórcog – smažené kúsky cesta, ktoré sa máčajú v smotane). Často aj archi – vodka, príp. šimiarchi – vodka z prekysnutého mlieka!
Prežili sme v jurte nádherné chvíle, zažili skvelých ľudí. Toto všetko, aj po mnohých rokoch, zostáva hlboko vryté a stále láka. Makec, vieš o čom hovorím!?
No tak vida. Tak si to představuji. Reakce na příspěvek, doplnění z jiného úhlu pohledu zúčastněných, eventuální dotazy nezúčastněných :-).
Jurta je fenomén a tady je důkaz. Konec konců i moje žena a dnes už dospělé dcery vzpomínají na jurtu s obrovskou nostalgií i když to byl prostor, ve srovnání s dnešním bydlením, opravdu malý. Kruh o průměru 6 metrů. Zádveří, kuchyň, jídelna, ložnice rodičů a postele dětí. Vytáhl jsi lavor a byla tam koupelna. Byl to náš teplý a útulný domov ve stepi. Vazba člověk a jurta je opravdu nepopsatelná.
Díky za další doplnění o pochoutkách. K tomu se chci také jednou dostat.
Boli 2 veľkostné typy júrt: klasika o priemere 5m, nie ako píše Peťo, a malá s priemerom asi 2,5m. Tá sa používala minimálne.
Bývali tam s nami aj živočíchy. Okrem bežného hmyzu myši a zemné veveričky. Myšky nám ujedali zo zásob.
Jedlo sme varili v „lavóre“, ktorý sa dal na piecku. Potom sa v tom zohriala voda na umývanie. Účelné
Zdá sa mi, že nik nevie na toto reagovať, alebo nechce?
Je to nádherná téma a viem, že v MNG bolo veľa našincov. Na druhej strane je pravda, že nie všetci bolí aj v jurte. Na ich škodu. Ale to bolo o inom.
A my si taky jednu jednou postavíme! A budem se chodit koupat do Berounky (a chytat tam tajmeny :-D) a péct chleba v remosce… Jen teda nevím, kde bude Ondrýsek krást očíslované kameny na svou skalku 😉
Pro Ondrýska nějaké kameny klidně očísluju a vyložím na lavečku :-), to už dědečkové dělají.
Dedečkové, len aby Vám tá jurta nesplesnivela v našom vlhkom podnebí. A žeby bola Berounka pre Hucho taimeni vhod, no neviem!? Ale držím palce v snívaní??