Do Jargalantu

Jargalant (správně Džargalant) je pěkné městečko u řeky Ider. Kdysi tady byl celkem vtipnej dřevěnej most, který jsme přejížděli dvakrát, v roce 2008 s obavou, v roce 2011 jsme vystoupili a dělali jako že si to fotíme a sledovali jestli auto přes most přejede :-). Dnes? Nový betonový most a když hlídač nespí, vybere 1 000 Tugriků mýtné. Chrápal.

(Foto Gunter)

Ještě si ukážeme foto před jeskyní „žlutého psa“ u sopky Chrgo a procházku po lávových polích. Já jsem svědomitě podřimoval v autě. Někdo hlídat musí, že? (Skutečnost byla taková, že venku bylo něco kolem 10 st.C a to já jaksi nemusím. Co bude v Altaji? No tak to by mě taky zajímalo. Až rozmrznu, napíšu.)

(Foto Gunter)

Ještě jsme se rozloučili s jezerem Terchijn Cagaan Nuur.

(Blog nemá rád ukecané pisálky, takže tyto fotky se už nevešly do předchozího příspěvku. Prostě už nešli přidat. Asi je tam někde brzda, teď už budu stručný, znáte mě :-))

Tábor Chorgo se nám moc líbil, bylo tam fajn a druhou noc už jsme dokázali topit až do rána. Ta kosa předešlou noc, když nám vyhaslo, nás tak trošku vyučila.

Po snídani jedeme dál. Dál směr jezero Chuvsgul Nuur. Pravidelní čtenáři už o něm něco ví z minulého kola.

(Jó když je teploučko, to se to spinká :-))

(V jurtě-restauraci bylo taky teplo a moc hodná holka. Studovala v Německu a to byla Gunterova parketa.)

(To je moje slabost. Fotit se s pěknýma holkama :-), zatím se nechaly vždycky přemluvit. K focení.)

Jen Zuzka s Honzou ví, přoč jsme zvolili jinou cestu směrem na sever. Za prvé je z velké části asfaltovaná a za druhé vyhnuli jsme se cestě přes průsmyky, kde v tomto dešťivém období jezdí jen sebevrazi a my. Náklony v některých místech byly takové, že jsme se sami podivovali co Toyota dokáže. Znám děvčata ve svém blízkém okolí, která by vystupovala, možná i za jízdy, už při polovičním náklonu :-). Takže ne, tentokrát na jistototu.

V horním úseku řeky Ider se dalo ještě brodit. I tento most je už nefunkční a autobus v povzdálí stál kvůli poruše a Mongolové si vesele hráli voleyball a čekali až se to vyřeší. Oni to tak dělají a vždycky to dopadne. Mimochodem je to ten Ider, který jsem měl v květnu sjíždět s mongolskýma kamarádama na raftu. V některých místech bych měl bobky i při tomto relativně nízkém stavu.

Pojedli jsme výborné Chušuury v městečku Jargalant, objeli všechny obchody, které deklarovaly, že nabíjí tel. karty, abychom zjistili, že to nikde nejde. Po sedmém pokusu zavelel Jirka k ústupu a smutně kontatoval, že to vyjde tak na SMS. Našli jsme jurtový tábor u pravostranného přítoku řeky Ider.

Tábory už se začínají vyprazdňovat. Moc lidí tam už nebylo, až večer přijela jedna mongolská rodina. Když jsme si s babkou pokecali (netrvá to dlouho, umím asi 10 frází) a ubezpečil jsem ji, že už jsem taky v důchodu, dala nám slevu a šli jsme bydlet. Tábor byl údajně u nějakého teplého pramene. My jsme nic nenašli. Zato Mirek si pokecal s místními pastevci, když přebrodil a vydal se na kopeček, kde měl být zmíněný teplý pramen. „Bachkoj“ znamená není a když se přitlačí na ch, tak to znamená v češtině není vole! Pramen nebyl. Já jsem přebrodil první část (po kotníky) a pak rychle zpět, Mirek byl v hlavním toku do půli stehen, to je u mě do pasu :-). I tak jsem cítil nástup omrzlin.

Večer jsem rozdával posledních pár balónů (reklama pro Astrid, teď prudce stoupne poptávka z Mongolska). Najednou se objevilo spousta dětí. Největší nadšení vzbuzovalo nafukování. Kroutil jsem si při tom uchem a děcka řvala radostí, co je to za divného staříčka s velkýma kulatýma očima, šeďivýma fousama a kouzelným uchem. Děti mě mají rády :-). V noci byl trochu kravál, ty co nedostaly se vztekaly, ale tento chlapeček se přišel i s balónem ráno rozloučit.

Projížděli jsme dál na sever. Krajina předváděla neskutečné pohledy a na každém průsmyku to bylo zase jinak a zase krásnější.

(Námět pro pana ministra dopravy. Mostek s omezením hmotnosti. My jsme prošli :-))

(A jiný pohled. Ve skutečnosti je to něco úžasného. Foťák má prostě malý záběr.)

(Můžete si lehnout do trávy a čučet. Klid a ticho ruší jen poletující kobylky.)

(Tyto cesty mám nejradši, jsou rychlé. Můžete jet až 80 km/h)

Krátce jsme se zatavili ve městě Muren. Krajském městě Chuvsgulského ajmagu (Ajmag je kraj průměrně velký jako ČR :-)). Čili, rychlý nákup v supermarketu, a pozor, Jirka získal kredit do telefonu :-). Jen banka byla už zavřená, takže poplatek za kazašské vízum budeme muset složit až na zpáteční cestě. Už je dost hodin, takže rychle za město a stavět stany.

Válel jsem se v trávě a pak jsem uslyšel jasný povel „šláftruňk“, tak jo. Pro jistotu několik. Ve stanu se netopí.

A netopilo. Ráno ve stanu 3 st.C, spacák funguje, ale vylezli jsme až v 9 hodin, až sluníčko opravdu hřálo. Hřálo, ale teplota byla kolem 14 st.C. Moc lepší už to nebude, ale přišlo babí léto. Teplý den, mrazivá noc. Tak uvidíme.