Čuluut a Chorgo

Z Charchorinu jedeme dál. Ztrátu se nám už nepodařilo dohnat. Když já něco vytvořím, tak se to už nikomu (vetšinou) nepodaří změnit. Asfalt ubíhal, ale ještě jsme se chtěli zastavit v krajském městě Cecerleg a vybrat bankomat. Samozřejmě úplně slušně prostřednictvím bankovních karet. I když pro takové případy mám připravenou slušivou kuklu Moira. Běžně si ji beru na lyže, teď sedím v jurtě, předávám vám naše zážitky a kuklu mám pěkně na krku. Hřeje. Když ji mám nasazenou jsem neodolatelnej a věřím, že by mi s radostí vyplatili na přepážce v kterékoliv bance co bych požadoval 🙂

I když je Cecerleg opravdu hezké a uspořádané město v krásné hornaté scenérii, bankomaty vybral někdo před náma a my jsme bez peněz mazali dál. Bylo totiž pondělí a v neděli se asi hodně nakupovalo.

Naše cesta směřovala ke kaňonu řeky Čuluut (další z mnoha mongolských atrakcí) a dále ke čtvrtohorní sopce Chorgo a jezeru Terchijn Cagaan Nuur. Vše bohužel v čediči, můj vztah k této hornině už znáte.

Řeka Čuluut se proplétá hlubokým kaňonem jak jinak než v čediči. Jeho rozměry jsou úžasné a na kraji kaňonu máte tak trochu respekt. Ujede noha a šup. Nemusíte se o toho kdo spadl starat, tutově nepřežije. A zase se budu opakovat. Byli jsme zde už po několikáté a vždycky jsme diskutovali jestli se dá řeka jet nebo ne. Jestli je v ní dost vody. Přátelé, letos se jet dá a stupeň obtížnosti bych dal dost vysoko 🙂

Nedaleko je takové posvátné místo a posvátný strom. Mongolové vážou na větve modré pentle, to je uctivý výraz zbožnosti a prosba o ochranu. Tak jsem vytáhl taky jednu z těch co vezu s sebou a uvázal. Možná se to bude hodit. Všimněte si, že je to snímek z prvního kola. Teplo, tričko s krátkým. Dnes je to trochu jinak.

Někteří místní vázali za Priuse, ale to je zbytečná věc. Prius dokáže neskutečné věci a pokud to neuvidíte, tak neuvěříte.

S Gunterem a Mirkem jsme přijeli ke kaňonu a uznali, že dál už to nepůjde. Tábor, který známe z dřívějších cest už balili. Turistů ubývá je konec sezóny. Tak jsme našli místní tábor postavený pastevci. Počasí nenasvědčovalo, že by bylo příznivé pro stanování, jurta je jistota.

No a snímek je z dalšího rána. Mlha jak mlíko. Do deseti se válela kolem tábora. My jsme se taky váleli, jem Mirek vyskočil v sedm hodin vzal hole a že razí na kopec. Noa do těch deseti jsem měl docela obavu, jestli najde cestu zpátky. Jak se mlha rozplynula, vidím ho rázovat zpět. Prý to měl pod kontrolou. Dobrá, jsme všichni jedeme dál.

Místní děti. Už se chystají do školy, ale ještě pro náš blog zapozovaly. Lízátka bohužel došla. Teď mě napadá, že tam mám ještě asi tři nafukovací balóny. No nic, vracet už se letos určitě nebudem.

(Foto Jirka)

No a to je už je pohled přes kráter sopky Chorgo, tak jak to viděl Jirka. Já jsem vylezl jen na hranu. Procházku kolem kráteru jsem si odpustil. Hoši to obešli.

(Foto Jirka)

(Foto Gunter)

Hoši si sedli na druhé straně kráteru. Já jsem ale viděl mrak a tak jsem přes kráter dlouze zahvízdal, naznačil, že se pakuju a sestoupil dolů do auta. Déšť se nakonec nekonal a my jsme dojeli do jurtového tábora Chorgo Camp, ze kterého vás všechny srdečně zdravíme.

Noc byla krutá. Topili jsme srdnatě a střídali se s Jirkou v přikládání. Nad ránem nám kamínka stejně vyhasla. Jen pro ilustraci, co je to kosa jako prase. Venku byly ráno 2 st. C. Díky díky Honzo! Honza mi tady nechal zateplené kalhoty. V těch mých bych měl asi trošku problém i když spodky s vlnou Merino mám, ale bude hůř, takže není možné vytáhnout hned vše.

Dnes jsme vyrazili k jezeru Terchijn Cagaan Nuur. Kluci ještě oběhli několik lávových polí a jeskyni Žlutého psa. Nevým proč žlutého a nevím proč psa. Seděl jsem v autě za sklem teplíčko, signál 3G, takže co mi chybělo. Vyřídil jsem maily, napsal jsem pár řádků své sestře, která z Rakouska sleduje naši cestu a jako mladší mi stále připomíná ať dávám na sebe pozor. Neboj 🙂 No apak přes průsmyk k jezeru.

Na průsmyku pár fotek na ovoo a do jezerní doliny.

A turistický business kvete. Kam se podíváš samý jurtový tábor takzvané Ger budaly od jednoduchých až po ty co jsme v něm momentálně my. Elektrický proud 24 hodin, záchody sedací. Super pro mě, protože toho tréningu na sjezdový posed na lyže už mám fakt dost. Je to jako bych na Kronplatze sjel všechny sjezdovky najednou, ani tak by mě ty stehna tak nebolely.

No ale to jsem malinko odbočil do intimnějších problémů. Hele tábor vedle tábora.

Zajeli jsme k vodě. No a dva Priusy :-). Přátelé s ulaanbaatarskou značkou. Jak přijeli? Nevím. Mongolský řidič dokáže nemožné.

Ve vodě jsou z čedičových kamenů malá ovoo. Kdo je tam poskládal, nevim. Ale při teplotě vody bych to považoval téměř za hrdinství.

Ještě jsme zajeli kolem jezera ke skále a pokochali se pohledem z vrchu.