Ulaanbaatar – Zajsan

Zajsan je, kdysi nepřéhlednutelná, dominanta města. Zajsan je pietním místem postaveným jako památník obětem druhé světové války. V této válce bojovali i Mongolové proti Japoncům a spolu s Rudou armádou svedli na východě Mongolska významnou a vítěznou tankovou bitvu u řeky Chalchin gol.

Zajsan se tyčí na levém břehu řeky Tuul gol a je takovým předsunutým kopcem celého masivu Bogd uul. Tento masiv již od nepaměti považují Mongolové za posvátný a z druhé strany masivu u města Dzuun Mod leží klášter Mandzuušir chiid. Dnes jsou to už pouze rozvaliny, které ale vypovídají o velikosti a významu kláštera ve své době.

Vztah Mongolů k masivu Bogd uul dokládá i ta skutečnost, že ve vklíněném údolí z ulaanbaatarské strany je resort sídla mongolského prezidenta. Tato strana údolí byla dlouho nedotčena a zahájení výstavby obytných komplexů se setkalo s velkou nevolí mongolského obyvatelstva. Vzhledem k úžasným komerčním tlakům a obrovským ziskům developerských společností však i na této straně řeky rostou exkluzivní resorty.

Ale pojďme se podívat na Zajsan i proto, že je 9.5. – Den vítězství.

Už dříve jsme chodili se všemi, kdo se za námi do Mongolska přijeli podívat, pokochat se nádherným výhledem na celý Ulaanbaatar. Byl to sice dobrý sportovní výkon, ale všem se to nakonec vždy líbilo.

Ze silnice, která vede kolem řeky se nastupuje na nekonečné schodiště. Ani letos jsem schody nepočítal, protože mě to, jako vždy, napadne až když začnu ztrácet dech Paradox je ten, že na Zajsan se leze, jak jinak, když je hezky a sluníčko do vás pere na plné pecky. (Malá básnická licence :-). Navíc vlhkost vzduchu, v Mongolsku vždy nízká, byla tentokrát 30%.

Otevřená huba, hluboký rychlý dech a jazyk se vám lepí na patro, hrůza. Když ještě propadnete tomu peklu přirozené soutěživosti v okamžiku, kdy vás ležérně predběhne parta Mongolů a zvýšíte tempo, je to, přátelé, skutečně na infarkt. Vím o čem mluvím, jsem až nezdravě soutěživý  

Mongolové opět vyhráli aniž to tušili a já, ke své radosti, opět přežil

Ale vraťme se pár snímky, které budou pro pamětníky asi velké překvápko.

Napřed je potřeba obejít tento barák, aby se vám v proluce mezi dalšími domy zjevil Zajsan.

Ta bývalá dominanta, ten monument ja takovým drobečkem za barákem.

Navíc výstavba okolo kopce monument jakoby zplošťuje. Hned pod Zajsanem ještě zřídili park se zlatým Budhou a tak vybalancovali tu „socialistickou skvrnu“. 

Když se nahoře vydýcháte a srovnáte se s neutuchajícím větrem, ten je mimochodem v Mongolsku všudypřítomný, naskytne se vám pohled do sevřené doliny řeky Tuul gol, s řekou a městem jako na dlani.

Pohled je to stále úžasný i když jsem při focení na iPad málem o něj, díky poryvům větru, přišel.

Vlastní památník, velký kruh na pylonech s věčným ohněm uprostřed (který už dávno nehoŕí), dnes už nikoho nezajímá. Z venku jsou plastiky všech vysokých válečných vyznamenání, která dostali mongolští vojáci za války a z vnitřní strany je alegorická mozaika zobrazující vítězství ve válce a následné etapy budování prosperující společnosti mongolských dělníků a rolníků a celého socialistickěho bloku včetně prvního kosmonauta.

Pokus o panoramatické fotografie. A tady je ještě jedna.

Slezli jsme z památníku. Ještě tam přišel jeden starší pán, skláním se před jeho výstupem a položil k věčnému ohni dvě rudé růže. I on si vzpomněl na výročí. Zřejmě to tak dělá už léta.

Podél řeky jsme došli k mostu a zašli okouknout nádherný resort River Garden. O tom jsem se už zmínil.

A nakonec. Můj fitbit náramek mi naměřil 27 300 kroků a celkem 19,4 km, takže vím proč se mi tak dobře spalo