Ulaanbaatar _ jsme v polovině

Přátelé, kamarádi.

Jsme zpátky v Ulaanbaataru. Jsme živí, jsme zdraví, chutná nám jíst.

Chtěl bych poděkovat všem kamarádům, kteří měli o nás obavy, protože se na blogu neobjevily delší dobu příspěvky. Věřte, že když se objeví signál na našich zařízeních, hned to zkouším, ale my jsme tak trochu zhýčkaní. Evropské vymoženosti zde neplatí. A tak dělám poznámky na papír do bloku (i to je koneckonců notebook) a postupně se pokusím k těmto poznámkám najít fotky a přiložit.

Dnes, po dlouhé cestě od řeky Onon na SV od Ulaanbaataru se zmůžu jen na obrázky pro kamaráda Gregora. Opět keř, opět Jirka ochutnal a přežil. Co to je? Roste to u řeky. Je to habitem jeř.

A listí:

Zítra pojedu s atem do servisu. 10 tis. km po Rusku se na autě nepodepsalo tak, jako 4 tis. v Mongolsku. Místy jsou cesty fakt šílené. Roleta na které se nedá jet rychle, ale ani pomalu. Vztek, zoufalství a beznaděj. Nedá se jinak musí se jet dál.

Postupně vám to pozpátku všechno popíšu.

Teď dobrou noc. Aspoň u nás. V Ulaanbaataru prší, no nic aspoň se nebude zítra prášit 🙂