Cesta na CHUVSGUL NUUR

———Provedl jsem změnu, napřed cesta, potom samostatně jezero———

Zuzka s Honzou přiletěli podle plánu a my jsme je podle plánu čekali na letišti. Pro Jirku to byl nový zážitek, protože od roku 2011, kdy jsme spolu z Mongolska odlétali se, stejně jako mnoho jiných věcí, letiště radikálně změnilo. A tak jsem já na  naše kamarády čekal u východu a Jirka si udělal exkurzi po letišti.

V rámci časové úspory jsme sedli do připraveného auta a okamžitě vyfrčeli severním směrem k jezeru. Jestli to bylo řešení správné nebo ne se ukáže. Zuzka a Honza na rozdíl od nás musí vyrovnávat sedmi hodinový časový rozdíl a dvoudenní cesta letadlem Praha – Istanbul – Bishkek (prakticky celý den po městě) – Ulaanbatar jim sil dvakrát nepřidala. Klobouk dolů, vyrovnávají se s tím velmi dobře.

Podle některých se dá cesta Ulaanbaatar – Chuvsgul udělat za den, ano kromě posledních 30 km je dnes cesta asfaltovaná a v dobrém stavu. Já tomu moc nevěřím, i když vím, že Mongolové dokáží téměř nemožné, hlavně když se jedná o cestování. V tom jsme my Evropani fakt béčka. Oni jsou ale po generace kočovníci, takže mají prostě ten pohyb v krvi.

My jsme trasu rozdělili na dva dny. U benzinky ve městě Erdenet, mimochodem dost velké průmyslové město na měděném ložisku, které objevili českoslovenští gelogové (myslím to byla první národní geologická expedice v 60-tých ketech. Gregor mě opraví, pokud to není správně), nám usměvavá baculatá a družná Mongolka (obsluha) poradila ať jedeme až k městu Bulgan a tam budou jurtové turistické kempy.

Ještě jsme se zastavili u malého, nového lamaistického kláštera a podle starých mongolských zvyklostí také u Ovoo, což jsou kamenné mohyly v průsmycích po cestě. Mohylu musíte třikrát obejít ve směru slunce (ve směru hodinových ručiček) a hodit na ni kameny, mince, jiné dárky mnohdy až neuvěřitelně, viděli jsme kromě berlí i funkční protézu dolní končetiny. Fakt nekecám 🙂 asi už nebyla potřebná. Tím si vyprosíte přízeň lamaistických božstev na cestu.

Někteří moderní Mongolové to řeší trojitým zatroubením z cesty, viděl jsem machry, kteří Ovoo objeli třikrát autem a vyřízeno. Božstva příjmají jakýkoliv projev úcty 🙂

Pokračovali jsme k Bulganu, ale čas nás začal malinko tlačit. Kde je nějaký jurtový tábor? Konečně jakási cedule. Je potřeba sjet z asfaltu a pokračovat po stepní cestě 9 km. My ale vidíme jakési chatky nedaleko. Rozhodli jsme se, že to zkusíme. Na cestě byl domeček-vrátnice a vrátná nás pustila dál. Měla lehce nakoupeno, no ale je sobota a kumis je mírně alkoholický 🙂

Našli jsme šéfa tábora, byl evidentně rozestavěný, ale dohodli jsme se na chatce s dvěma matracemi na zemi, stolkem se čtyřmi židlemi a kamínky. Hned jsme dostali na přivítanou árul (tvrdý sušený tvaroh) a byli jsme pozváni do jurty majitele na čerstvý kumis (mongolsky ajrig, je to kvašené kobylí mléko). Neustálé dolévání přerušil majitelův pokyn rodině, „jde se dojit“. My jsme vytáhli foťáky a šli taky.

Dojení koní bylo docela zajímavé. Kobyla nepustí mléko dokud si necucne hříbě. Hříbata jsou přivázaná a tak kobyly nikam neutečou. Postupně se odváže hříbě, přivede ke kobyle a systémem cucnout, podojit a malinko nechat pro mrňouse se dojí jedna kobyla za druhou. Volná hříbata i mámou potom odchází, ale né daleko. Byl jsem překvapen, kolik mléka se z jedné kobyly nadojí. Mým odhadem 2 až 3 litry.

Povečeřeli jsme uzenou rybu, kterou jsme koupili za mostem přes řeku Orchon. Byla silně solená. Naštěstí se našlo pivko.

V noci nás probudili, zřejmě původní nájemníci chatky a poprosili o matraci na které jsem, bohužel, zrovna spal. Tak jsem se přestěhoval na karimatku na zem za Jirkou.

Po snídani jsme vyrazili dál směr Meren, Chatgal a jezero Chuvsgul.

My s Jirkou jsme udiveni novými pohledy na step. To ještě neznáme. Po častých a vydatných deštích je tráva zelená, šťavnatá jako někde v Polabí. 🙂 A těch kytek. Cesta se časově docela protáhla a to jsme kvůli focení zastavili fakt minimálně.

Ještě jsme odbočili, vytáhli stolek a poobědvali u jednoho z pěkných somonů, to je okresní centrum s obchodem, hotelem, poštou a nemocnicí.