videostřípky_v Mongolsku neprší

Přátelé a to jsem si myslel, že už je to fádní záležitost, a že pár dní nebude o čem psát.

A ejhle. Počasí se nějak pokazilo a už druhý den nám tady začalo pršet. No, ale pršet je opravdu slabé slovo. Jsou to lijáky přerušované drobným deštěm. V tom se dá ještě venku vegetovat, ale v tom lijáku už teda ne. Jirka to zažil včera a dnes, jako hrdina vyrazil v sandálech :-), aspoň se nemusel zouvat.

Sraz s kamarádem Davou a úkol zněl jasně, vyměnit motorový olej. Není to problém a všechno šlo jak po másle. Jirka prozkoumával město a my byli v servisu. Mechanik nemohl pochopit proč to jako děláme,že jedeme autem tak daleko a proč chceme v Mongolsku najet 8 tis. km. Seděl na rámu z trubek, sledoval jak dokapává olej z motoru a s upřeným pohledem do blba (stál jsem mimo zorný úhel), kroutil a krotil nevěřícně hlavou. Olej dokapal a mechanik kroutil. Jinak příjemný kluk. A stále kroutil.

Všechno je vyřízeno. Radost a tak zveme Davu na pozdější oběd. Odstavím své auto a jedeme jeho autem, přeci jen je lepší jezdit po Ulaanbaataru mongolským autem.

A déšť sílí.

Mongolsko je suchá země. V Mongolsku moc neprší, říkávám všem při debatách se známými na mé oblíbené téma – Mongolsko.

Z ulic jsou řeky. Mongolové skáčou jak gazely přes rozbouřené vody a většinou jim to nevyjde. Jiní stojicky v botečkách na podpatku prochází potokem nad kotníky. Ty botky jsou samozřejmě odepsané. Smějeme se a popadáme se škodolibě za břicha ze suché kabiny auta.

Dava konečně našel restauraci. Jdeme.

Ale jak. Konec smíchu, teď jsme v tom my. Kolem zběsile burácí kalné vody odněkud z vrchu z třetího mikrorajonu. Během chvilky jsme se dohodli, že nejsme srabi a boty jdou dolů, pak ponožky, kalhoty vyhrnout. Nejjednodušší to má Jirka. Aniž by mrknul, otvírá dveře a vystupuje. Sandály jsou stejně mokré a má kraťasy.

Do restaurace jsem doťapal bosky, boty v ruce. Že jsem bosky nikomu nevadí. Dal jsem si chutný Cojvan a Suté caj (háček tam není, je to foneticky správně).

Tak, už jsme na hotelu. Všechno se suší v koupelně. Déšť ustal, ale kaluže jsou někdy nepřekonatelné suchou nohou. A po městě se už bosky jít nedalo. Asi by mě sebrali pro potulku 🙂

Tak dobrou.

Zítra ráno přiletí kámoši a jedeme směr Chuvsgul Nuur, jezero v dešti, to ještě nemám v repertoáru. Tak uvidíme, a vy uvidíte taky 🙂

ooooooooooooo

V restauraci v přízemí rozpoutali mladí Mongolové pekelný šantán. My, co jsme v druhém patře, to prožíváme intenzivně s nimi :-(, jak dnes řekl vysmátý Dava: „mladí mají každý pátek narozeniny.“ A asi měl pravdu. On to tady zná 🙂