Ulaanbaatar – přílet – den prvý

Cesta z Prahy přes Istanbul a Bishkek je tou nejdelší z těch které znám. Je momentálně nejlevnější a díky kvalitám společnosti Turkish Airlines celkem příjemná.

Noční část letu do Bishkeku uběhne celkem rychle. Bishkek je samostatná kapitola a vrátím se k němu na zpáteční cestě. Při cestě do Ulaanbaataru jsme v podstatě jen přistáli s výstupem do tranzitu a rychlým (cca 1,5 hod) nástupem. Po startu z Bishkeku se rychle rozednilo a bylo na co koukat.

Ze začátku se z oblačného příkrovu vynořilo pohoří na ujgurském území. Těch zasněžených hor bylo poměrně dost a po nějaké době začaly klesat do nížiny.Podle všech indicií a hlavně podle Googlu to pohoří bylo Tian Šan. Letadélko na obrazovce před námi se otáčelo k SV nad městem Urumchi. Potom už je možné sledovat obdělaná pole a poměrně husté osídlení. Mnoho kouřících komínů naznačuje, že se i tady vyrábí mnoho různého zboží, které poputuje do celého světa. O tom není ani z výšky 35 000 ft (stop) pochyb. Pro neltce je údaj ve stopách zhruba 10,6 km.

To co se mi nejvíc líbilo byl unikátní pohled na jasnou hranici mezi obdělanou a zušlechtěnou půdou čínským zemědělcem a mořem (doslova, viz jasné vlnky písečných dun) písku pouště Gobi. Je to úžasný pohled. Ten potom, po vítězství pouště setrval do Mongolska, kde přešel opět v hory a pláně stepí prakticky až do Ulaanbaataru.

Přistání super, sám bych to na svém flight simulátoru nezvládl líp :-), no a potom už formality pro vstup do velké země velkého Čingischána. Ten proces se strašně zlepšil a nutno konstatovat, že i Mongolsko se dostávává na standardní úroveň, pro turistu, přátelských zemí.

Šok – nebyl jsem v Ulaanbaataru 5 let a myslím jsem ani nemrkal jak jsem měl vyvalené oči. Takovou změnu jinde nezaznamená běžný smrtelník ani za dvě převtělení. Čili jasně řečeno, ani za dva životy. Ze tří milionů Mongolů se polovina přestěhovala do Ulaanbaataru. Všichni chtějí žít v běžnén světovém standardu a tak tady rostou domy, sídliště a luxusní resorty jako houby po dešti. Byl jsem vykulenej a zděšen. Kde je můj milý, exotický Ulaanbaatar?

A co mě úplně dorazilo?

Na ulicích je každé třetí auto Toyota Prius. Hybrid, ekologie na kolech 🙂 Na křižovatce ve třech pruzích stojí tři Priusy vedle sebe 🙂 další šok!

No a pak jsem udělal chybu. Po obědě s přáteli jsem vybalil a jen na chvilku si lehnul 🙂 je tady časový posun +7 hodin, takže v biorytmu to dělá fak divy. Kdo vydrží první den a jde spát až večer je na tom lépe. Já teď sedím pompůlnoci místního a spát se mi nechce. 

No tak aspoň píšu 🙂