RIGA_LOTYŠSKO

Tak už je to tady, už v tom zase lítáme. Včera ráno jsme dobalili, sedli do auta, rozloučili se všemi kolem nás a vyrazili. Měl jsem takový stísněný pocit kolem žaludku, který mívám vždycky před cestou absolvovanou poprvé. Ta cesta do neznáma je takový můj osobní adrenalin, já si ho užívám a všichni kolem mě nesmírně trpí mou nervozitou 🙂

Aby to nebylo tak jednoduché, tak se nám hned na dálnici u Benátek nad Jizerou rozsypala GPS v tabletu a tak jsme zůstali napospas cedulím. Ano na ty už se v dnešní době tak trochu kašle, tak jsme se museli potupně hned za hranicemi zeptat silničářů kudy na Vroclav a Varšavu. Hoši v oranžových kombinézách nám to vysvětlili a jak jsme odjížděli tak se vesele plácali do stehen a ukazovali si na naši rezervu, kde máme pěkně barevně vyveden obrázek a nápis MONGOLIA 2016.

Jako bych je slyšel, „jak chcou ti pakoši dojet do Mongolska, když netrefí v Polsku do Vroclavi?“. Po vystřídání jsem nakonec zprovoznil iPhona a s aplikací Google a datovým roamingem jsme se zase stali platnými členy silničního provozu a už jen nostalgicky vzpomínali na krásné časy rozložených map na klínech manželek a navigačních kolapsů díky rozdílnému chápání jedné mapy dvěma osobami.

Pak to šlo už jako po drátkách, ale. Kdyby nebylo to ale. Vjeli jsme do Lodže a byli jsme v tom až po uši. Průměrná rychlost 5 km/hod a nebo stát.

To samé nás čekalo ještě jednou ve Varšavě a bylo hotovo. Podle mě jsme nabrali tak další hoďku zpoždění.

No a potom jsem stále v duchu počítal a počítal. Tak to su už úplně blbé? ( v duchu někdy používám moravský dialekt ), prostě jsem se nemohl dopočítat. Vždyť to mémlo být 800 km a teď to vypadá na 900.

Bylo to lehce přes 900 km a tak trochu jsme si vyzkoušeli (aniž bychom to plánovali) sibiřské etapy. Budou tam takové asi dvě a ještě jedna hned z Petrohradu.

Dojeli jsme do Augustowa a těsně před zavírací. Tak studené čumáky jsem už dlouho neviděl. Děvcata nám dala klíče od pokoje, rychle jsme vyřešili formality a zaplacení a tak tak jsme stihli jedno pivko.

Ráno se čumáky opakovaly, ale vajíčka byla teplá a snídaně teda fakt super. V 8:30 už jsme byli zase na cestě. Zvolili jsme malinko objízdnou trasu mimo hlavní tah a vyplatilo se to.

LITVA – nádherná země, lesy, louky, zeleň. Pro turistiku absolutní ráj než bude tato země objevena. A kde jsou Litevci? Fakt jsme jich potkali úplné minimum. Prázdno.

LOTYŠSKO – plynule přejíždíme do Lotyšska. Provoz mírně houstne, ale je to tím, že se blížíme k hlavnímu městu. Celkově je možné  říct, že je tady trochu víc cítit ruský vliv.

RIGA – dnešní cíl. Pět hodin příjemné cesty a hotel na dobrém místě. Ve čtyři místního času, čili ve tři u vás vyrážíme do města.

Ještě letmý pohled na dvůr hotelu, jetli je tam stále zaparkované auto.

V centru zjišťujeme, že tady je všechno zboží originál prostě ORIGO

Jedno z několika náměstí v centru starého města.

Před bazilikou sv. Petra. To kolo bylo bohužel přikurtované řetězem tak tam muselo zůstat. Ne že bych ho chtěl ukrást.

Špalíček starých domů u náměstí.

Některé pohledy byly fakt povedené.

A hned vedle starého náměstí stojí plastika moderní oslavující hrdiny osvobození.

Tady je to už kousek k řece Daugava, která se vlevá do Rižského zálivu.

Můžete si koupit vyhlídkouvou plavbu.

Zákoutí před lotyšským parlamentem.

Lotyšské jídlo, nasolený syrový Sleď s tvarohem, smetanou, cibulí a bramborem. Fakt SUPER.

Procházka v parku.

Park nedaleko centra, náměstí a katedrály sv. Petra.

V parku jsme objevili tuto cvičenku. Byla poněkud chladná a odtažitá. Vůbec se mnou nechtěla bavit. Jenže já jsem se nedal a ukázal jsem jí, že my jsme se v Sokole něčemu naučili a tak jsme vysekli tuto společnou skladbu. ( v jednu chvíli jsem přemýšlel, že se taky vysléknu na to cvičení, ale pivo bylo jen jedno a potom, promiňte jsem soudnej, prostě nemám tak rozevláté vlasy, to uznáte, že?)

Starší zástavba nedaleko hotelu, čili ve zdraví jsme se vrátili 🙂

A ještě malý dovětek.

Slaneček byl fakt výborný. Ale večer jsme měli přeci jenom žížu. Jirka se obětoval a vyrazil pro pivko. Bylo pět minut po desáté a už nikde nic nedostal. No jo zákon je zákon a zákaz se dodržuje.

Tak proto jsme už ve čtyri odpoledne potkávaly ožralý chlápky 🙂