Milovice_první tréning

Přátelé, kamarádi. Tak jsem se trošku odmlčel, ale nějak moc jsem nezahálel. Musel jsem dvakrát do Prahy zajistit víza do Mongolska pro naše kamarády, kteří přiletí v červenci a v srpnu na cestování po stepi, poušti, lesích a k řekám a jezerům. Ještě musím rozlousknout oříšek s vízy do RF pro nás, kteří tam jedeme autem. Malinko se to komplikuje, ale snad to nějak vyřešíme v pondělí. Probereme to jindy a jinde.

Dnes jsem po dohodě s Martinem prostřednictvím Aleše přijel do milovického areálu. Je to něco neuvěřitelného, nádhera divoké přírody v úžasné krajině nedaleko Prahy. O Milovicích my, trošku starší, něco víme. Byl to starý vojenský areál už z dob Rakouska-Uherska. Vybrali si ho a dlouho tam tábořili naši soudruzi ze Sovětského svazu a měli zde velkou vojenskou posádku, letiště a zázemí. To je ovšem historie a v areálu, kde cvičily tanky a obrněné transportéry je dnes neuvěřitelný klid a pohoda rovnající se pohraniční tajze v severní části Mongolska. Fakt, nekecám. I ráz krajiny je překvapivě podobný.

Přijeli jsme sem s Martinem (ještě jenou moc a moc děkuji za školení a rady), odborníkem na cestování veškerou přírodou offroadem pravděpodobně po většině kontinentů této zeměkoule. Vysvětlil mi různé taje jízdy terénem a také jsme si to hned na místě vyzkoušeli. Nejde mi to do hlavy a v této zemi je to naprosto nezvyklé, ale je zřejmé, že lidé, kteří si zažijí strasti těžkého cestování a různých neočekávaných nástrah jsou jednoduše kamarádští, vstřícní a ochotni nezištně pomoci radou, typem a dokonce nabídkou zapůjčení některých nutných doplňků.

Areál v Milovicích je neskutečně rozlehlý a je to první zkouška orientačních schopností. Martin jel přede mnou, hledal místa kde bylo možné si vyzkoušet jízdu v rozbahněných kolejích, slalom v lese, jízdu do kopce, kde horizont se setkává s oblohou a vy nevíte co bude dál. Jízdu, pro mě tak nějak traumatickou, a to jízdu ze strmého kopce. Tady mám vždycky strach, že půjdu do neřízeného smyku. Na sáňkách jezdím opravdu radši v zimě. Po vysvětlení některých pravidel jsem padák sjel bez problémů a věřte, přestal jsem se bát. Respekt z těchto terénů mám však dál.

Potom jsme se rozloučili a já pokračoval v samovzdělávání a chvílemi jsem přemýšlel jestli najdu cestu zpátky.

Sem tam jsem neodolal a vyfotil krásy zdejší přírody. Je to neuvěřitelné.

Cestu jsme našel a dokonce jsem natočil dvě videa. A u výjezdu jsem se potkal s obludou.

Hammer, který si vypůjčil podvozek z nějakého přerostlého traktoru. Tak ten asi v hlubokých kolejích problém nemá 🙂

Chcete si to vyzkoušet? Přijeďte, v areálu se pořádají zážitkové jízdy a příroda stojí opravdu za to.