Istanbul, letiště.
Šest hodin v tranzitu je tak trochu na palicu i když (jak jsem už psal) je možné se do nekonečna rozptylovat procházením stánků, restaurací a koutky rychlého občerstvení.
Když už jsme se s prodavačkama vesele zdravili a já jsem ochutnával po stopadesáté výborný lokum abych potom koupil uplně jiný, samozřejmě horší 🙂 tak jsem pak najednou upadl na volné místo na lavečkách a podřimoval.
Kolem pulzoval život a cestující spěchali z leva do prava a naopak ke svým odletům.
V tom jsem ho zpozoroval. Tureckého vynálezce, obyčejného umývače oken. Tak jak někteří po jezdícím chodníku spěchali, jiní šli zlehka mimo, tento turecký filuta namočil hadr a šup na pás. To se to přátelé umývá, když vás chodník veze podél skleněných oken a vy jen tak mimochodem šudlujete hadrou :-), když se objeví nedostatek uděláte pár kroků vzad a pak jedete kolem ještě jednou.
Podívejte.
Trochu jsem mu to záviděl. Nebyla to práce monotonní, byla kreativní a čas mu pěkně utíkal. Chodba byla dost dlouhá. Tak jsem si chvilku zdřímnul, ale zážitek z Bishkeku mě nepustil do hlubokého spánku. Tady bych to fakt nedal 🙂
