Odlet a Ulaanbaatar

Přišel ten dlouho očekávaný den, 10. srpna 2022. Výběr letenek byl dramatický. Každý den se nějak měnila cena a většinou šla nahoru, takže u sumy 34 tisíc jsme se rozhodli, že čekat dál nebudeme. V den odletu už byly letenky za sumu okolo 40 tisíc a víc. Vzhledem k tomu, že tradiční cesta přes Moskvu nebyla možná, letěli jsme z Prahy do Istanbulu a pak do Ulaanbaataru přímo.

Turkish Airlines jsem už několikrát chválil a ani tentokrát nezklamaly. Jejich personál je příjemný, jídlo na palubě vynikající a i tentokrát byl let i do Istanbulu i ten další, nekonečný do Ulaanbaataru velmi klidný. Za to samozřejmě samotné aerolinie moc nemůžou, al jednoduše jim to vyšlo.

V Istanbulu jsme celkem rychle a bez problémů propluli do tranzitu. Jak to může probíhat složitěji jsme zjistili až na zpáteční cestě :-), ale to vám popíšu na konci tohoto seriálu. Na letišti jsme čekali 6 hodin a to bylo tak trochu únavné. Letiště je ve srovnání s Ruzyní obr. Nakonec jsme se dožili odbavení na Ulaanbaatar a nastoupili další cestu. Noční let trvající 8,5 hodiny.

Airbus A330-300 je o kategorii výš. Je větší pohodlnější a info systém o letu mě opravdu bavil. Navíc se můžete dívat kamerou na přídí letadla na start a přistání a když je pěkné počasí i na krajinu pod letadlem. Čuměl a přepínal jsem to do nekonečna až mě to utahalo tak, že jsem usnul. Ještě před tím jsme se postrkováním svých zavazadel v přihrádkách nad hlavami seznámili s dvěma Mongoli. V tom okamžiku jsme netušili, že se z povídání za letu stane docela pěkné přátelství. Suche (mladší z hochů) se vracel po dlouhé době domů. Pracoval ve Zlíně a o městě, přátelích a Česku mluvil s velkým nadšením.

Přistáli jsme na novém letišti Čingischána (jak jinak), které je cca 50 km od města. No zažil jsem tady asi všechna letiště. Od dřevěné boudy v roce 1980 přes novější a nakonec docela pěkné letiště Čingischána v posledních letech. Letiště leželo a leží na okraji města. Toto nové je hooodně daleko a autobusové spojení nefunguje nijak ideálně. Je to ráj pro taxikáře. Tady ale zafungovalo nové přátelství.

Suche se nám prostě začal věnovat jako bychom byli staří přátelé. Přitlačil vozíky na zavazadla a navrhl nám, že nás vezmou do města bratrovým autem, který pro něho přijede. Tak jsme přijali. Samozřejmě pro Sucheho přijela celá rodina, která ho víc jak dva roky neviděla, ale nám se věnovali jako bychom byli také jejich. To je jeden z úžasných aspektů mongolské povahy. Jsou ochotni pomoct komukoliv, když vidí, že to potřebuje.

Odvezli nás až k hotelu. Ten byl kousek za cirkusem a cesta přímo k němu byla složitá. Jednosměrky atd. Tady musím složit první velkou poklonu navigaci Mapy.cz. Přátelé neuvěřitelné. Přesné, bezchybné a jak jsme později zjistili se spadlou bradou, navigace excelentně funguje i ve stepi. Nechci nic jiného a Google fakt pokulhává.

Na cirkus jsme se pak se zalíbením dívali přes talíř s hovězími žebry, americkými a brambory a miskou zeleniny z restaurace v nejvyšším patře obchodního domu, ten známe pod názvem Ich Delgur. No a začalo plánování a příprava na cestu do terénu. Náš cíl: západ Mongolska. Oblasti, které jsou hůř dostupné a méně obsazené turisty.

Počasí nebylo úplně ideální, chladno, studený vítr a drobné přeháňky. To nám ale ještě až tak nevadilo. Prostě jsme se potulovali po známých místech, poznávali je a chvilkami nepoznávali 🙂

No a také jsme museli k bankomatu a vyměnit peníze na cestu.

Po výběru peněz jsme si na hotelu zahráli „chcete být milionářem?“. Rychle se jím tady člověk stane, ale zrovna tak rychle zchudne 🙁

Večer před odjezdem jsme šli na návštěvu. Počasí si dál s námi zahrávalo a my jsme se přesvědčovali o tom, že v těchto těžkých podmínkách uspějí jen dobré vozy. Tedy dobré značky. Mongolsko ovládla Toyota. Dříve všude přítomné auta UAZ vyklidily pozice. Jsou, ale málo. Druhou nejčastější značkou, ale dlouho, dlouho za Toyotou je Subaru a z toho mám fakt upřímnou radost.

A ten večer jsme měl tu čest se setkat s autory knihy Dějiny Mongolska. Knihu jsem dostal pod stromeček před pár lety. Rád si v ní listuji a čtu. Dodnes.

No a v neděli 14. srpna jsme seděli v autě. Toyotě a vyrazili na západ. Počasí se umoudřilo, takže s dobrou náladou.