1980_v barvě

Ano přátelé, tento obrázek si pamatujeme z prvního příspěvku k roku 1980. Pohled z bytu. Na tom původním obrázku byla písečná bouře nad Ulaanbaatarem a tady je pro změnu duha.

Probuzení do druhého květnového rána bylo ovšem mírný šok. Přes noc nasněžilo. V dalších letech jsme viděli sníh i v červnu. Tady byl ovšem sníh bílý. No jako sníh a v kombinaci se sluncem to byl první zánět spojivek.

Tenkrát ještě frčely zvelebovací „subotniky“, brigáda obyvatel o sobotě. Mongolové intenzivně a všude, kde se dalo vysazovali stromky.

A my jsme vyráželi poznávat město. Tady třeba jedna ze dvou restaurací. Tato v hotelu Bajan Gol.

A nebo jediný a veliký obchodní dům. Tenkrát se jmenoval mongolsky Ulsyn Ich Delguur (Hlavní státní obchodní dům).

Z boční strany čekali místní povozníci. Co kdyby jste si koupili něco většího. (Barevných filmů neměl nikdo nazbyt, tak jsem s laskavým svolením použil i fotografie Romana, začal v Mongolsku už o rok dřív).

Byli jsme i v klášteře Gan Dam, tehdy i dnes funkční lamaistický klášter.

Býval dominantou blízko centra města obklopen jurtami. Kousek dál už se stavěly panelová sídliště.

Mládež v klášteře. (Rm)

A to už je starší návštěvník.

Ještě jedna rozmazaná fotka z muzea. Sbírku kamenů jsem nerozmazal, ale ta by asi nikoho nezajímala.

Takových rán jsme zažili mnoho. Muselo se brzy vstávat před cestou na lokalitu. (Rm)

Rok před námi ještě používala firma na přesun lidí mezi lokalitami populární letadlo AN2. Já už jsem to v roce 1980 nezažil. (Rm)

Létalo se v trojúhelníku mezi třemi lokalitami. Pamětníci si to pochvalovali. (Rm)

Těžká technika se ale převážela klasickou pozemní cestou. Ne vždy to byla procházka. (Rm)

Ve stepi bylo mnoho záludností. Ty kopečky nejsou kolektivní dílo snaživých krtků.

Je to věčně zmrzlá půda. Za prvé se po tom nedá jet a za druhé, těžká technika se v tom propadne. Takže se muselo mnohdy dost objíždět.

Ani okraje vysychajících jezer nebyly moc bezpečné. Tam vzadu je několik uhynulých ovcí. Chtěly se napít a zůstaly v bahně.

Ano je to sůl. Dál k vodě je to past.

A přitom je step v podstatě velmi suchá a vyprahlá. Jako napajedla sloužily tyto studny. (Rm)

Nevím, jestli je to ta samá, ze které jsme čerpali vodu pro náš tábor. Mongolové točili ramenem studny pomocí koní, my jsme točili a čerpali pomocí auta. Když točíte tak půl hoďky, tak je vám opravdu blbě.

Koně se hned začali scházet.

I kluci z okolí.

A my jsme do betonového koryta natočili vodu.

K velké koňské radosti.

A radosti místních. Jenou točil někdo jiný. Jezdit na koni dokola musí být taky na palicu. (Rm)

To je lepší ty koně někde u jurty zaparkovat. (Rm)

Pili i velbloudi. (Rm)

Rodinku jeřábů jsem u studny neviděl, na ty se dalo narazit na cestách ve stepi. (Rm)

No a těžební činnost na ložisku fluoritu Čulut Cagan Del. Kvůli tomu jsme tady byli.

Vrtat, střílet, těžit a odvézt domů, tehdy do ČSSR.

A ve volných chvílích na návštěvu, třeba k orlům 🙂

Ve volné mongolské přírodě bývají i tyhle nádherné, poetické západy slunce.

Mám i fotky současné. Ty jsou samozřejmě kvalitativně jinde, ale i tak se tehdy pořizovaly ty nezapomenutelné scény.

A ještě jednou si vzpomenu na výlet na sever do oblasti horního toku řeky Cherlen na soutok s řekou Mongon Murt. Byl dlouhý víkend na mongolský státní svátek a rybářská vášeň propukla.

Ano, tady jsme ještě odpočívali u dokonalého zimoviště z klád s izolací z kravského trusu.

Potom už jsme byli u řeky. Jejích četných ramen a brodů.

U většího toku se vyplatilo jít napřed na průzkum. Frekvence místní byla mizivá, auta prakticky žádná.

První jelo vždycky ARO. Kdyby se bořilo ve štěrku byla ještě naděje, že nás Tatra na zpátečku vytáhne.

Dokud šla voda jen po prahy bylo všechno v pořádku.

Potom už se v Tatře docela machruje. I nějaká vlnka pro fotoaparát.

Takhle je ta voda v řekách čistá. A když vám řeknu, že se dá normálně pít, tak nekecám. Pil jsem takhle z řeky mnohokrát. (teda v Mongolsku)

No a pak už návrat zpět. Do Ulaanbaatru. Vyložit, vyprat a nachystat se na cestu do stepi. Do práce.

Už ten rok 1980 necháme za námi a příště kouknem na 1981.