Vzpomínka na KARAKOL

Dlouho jsme se neslyšeli, dlouho jsme se neviděli. Přátelé na konci tohoto roku chci ještě vzpomenout na náš poslední výlet z tábora u jezera Issyk Kul do nedalekého města Karakol.

Asi by to nebylo nic zajímavého, kdyby to nebyl ten Karakol, který na břehu jezera vznikl jako obchodní osada na Hedvábné stezce. Ano stará obchodní osada před nástupem do pohoří Tian Šan. Posilnit, vyměnit koně, odpočinout a za horami už je čínská rovina s městy a vysněným zbožím, v první řadě hedvábím. Osada postavená ruskými obchodníky a proto je zde velice, velice starý, dřevěný, pravoslavný kostel.

Z dálky zajímavé, z blízka poněkud tristní. Je to opravdu starý kostel, ale dnes asi nejsou peníze na té správné hromádce. Prostě je neudržovaný. Vevnitř už to bylo přeci jen o něco lepší. Fotografování zakázáno, ale to na Jirku neplatí 🙂

A kromě pár turistů byly v kostele i místní ruské děti. Rusové tady představují relativně silnou komunitu.

Náš řidič Karat nás chtěl ale zavést k další místní raritě. Je to velmi stará mešita, která je údajně postavena bez jediného hřebíku.

Mešita je zvláštní ve stylu čínské pagody. Stavěli ji na přání místního chána Ujgurové z nedaleké Číny. Vtipná historka říká, že jako odměnu měli stavitelé dostat tři žoky opia. No, docela dobrá cena, ne? Jenže místní Kyrgyzové jsou vykutálenci a tak se při placení nějak přepočítali a stavitelé dostali žoky dva. Což o to, to se konec konců stavá i dnes u nás.

Jenže Číňani nebyli zas takoví blbci a možná s tím trochu počítali. Takže do této unikátní stavby nedali poslední kolík a po jejich odjezdu se mešita začala pomaličku rozpadat. Místní rychle pochopili a vyslali za stavebníky posly s prosbou o odpuštění. Vše se vyřešilo a za žok opia byl poslední kolíček zasunut tam kam patří. Kdo, kde a jak se pak zhulil, to už legenda neříká 🙂

A mešita stojí dodnes.

V mešitě jsme fotit mohli a s velkým uspokojením jsme využili místně příslušné WC. Pěkné, čisté. To je to pozitivní na Islámu. U každé mešity musíte mít před motlitbou možnost se očistit.

Za sovětské doby se pokusili udělat z mešity sklad obilí. Všechno sežraly krysy. Ustájili tam dobytek místního sovchozu a ten začal chřadnout. Hned po změně režimu dostali věřící své staky zpět. Pravoslavný chřadne, mešita vzkvétá a dokonce už byla postavena mešita další, nová, velká v centru města.

Myslím jsem se už zmiňoval o tom, že do Kyrgyzstánu tečou poměrně velké investice do staveb mešit ze Saudské Arábie.

V centru narazíte na mnoho starých, mnohdy docela upravených budov. Je to důkaz starého ruského osídlení. V muzeu jsem pro vás fotografoval informace o dolování zlata na nedalekém ložisku Kumtur.

Ale to, proč jsme se do tohoto třetího největšího města Kyrgyzstánu vypravili bylo až za městem.

Muzeum Převalského. Toho Převalského po němž je pojmenován poslední divoký kůň, objevený a žijící ve stepích Mongolska. Toho koně, kterého Převalský na svých cestách po Asii objevil a popsal.

Nikolaj Prževalskij (přesný přepis jména), geograf a cestovatel, který zemřel právě zde při přípravě své další (myslím čtvrté) expedice. Chtěl do Lhasy, tam ale nikdy nedošel. Na jeho počest bylo město v době socialistické pojmenováno na Prževalsk, ale po osamostnatnění Kyrgyzstánu se jméno města vrátilo zpět na Karakol.

Po vstupu do muzea, samozřejmě po uhrazení malého poplatku, vás přivítá velká nástěnná, keramická mapa z cest. Nó řeknu vám, to nám toho ještě dost chybí.

Co ti hoši kdysi dokázali je až neuvěřitelné. Všechny zápisky ručně. Fotografie výjmečně, vetšinou ruční kresby. A nové druhy zvěře? Ulovit a vycpat.

A takto vypadala cestovní zpráva, „atčjot“.

Na konci parku na tichém místě, na místě, kde údajně zemřel je malý náhrobní kámen se jménem Převalského a rokem, kdy na tyfus zemřel. Místní tvrdí, že to bylo proto, protože zabil a vycpal posvátného dravého ptáka Berkuta. Orla.

Od náhrobního kamene je vidět na přístav. Opuštěný přístav, který kdysi umožnil překládku zboží, uhlí a transport dál na západ. Karakol je totiž na samotném východním kraji jezera.

A co ještě?

ŠAŠLIK!

Neuvěřitelný beránčí šašlik. Jestli budete v Kyrgyzstánu dejte si šašlik z beránka. To maso je úplně jiné než známe od nás nebo třeba z Nového Zélandu, které se také k nám vozí. Ta jmenovaná masa nejsou špatná, ale tohle v Kyrgyzstánu a jedli jsme velmi podobné v Kazachstánu, tak to jsou mňami šašliky. K tomu místní chleba a fakt nebylo co řešit.

Jeli jsme zpět cca 50 km do našeho tábora u jezera.

Kolem turistického info centra na kraji města. Jen nevím proč ECO.

A taky jsme se museli prodrat šašlikem na živo.

No a ještě BONUS.

Kousek od Karakolu je horské lyžařské středisko. Nedalo mi to a díval jsem se na cenové relace.

-letenka tam a zpět cca 8 tis. (Do Biškeku, potom autem za cca tisícovku no a zpět taky)

-ubytování cca 1 tis. osoba/noc se snídaní.

Asi by bylo nutné si na místě půjčit lyže a nevím kolik stojí permanentka. Lanovka je sedačková, žádná kabinka. Předpokládám, že to nebude dražší než u nás. Spíše naopak. A kdy si zaližujete ve 3 tis. metrech. Navíc je nedaleko několik přírodních termálních pramenů a to může být docela hustý, ne? Nebudou to sice italské Alpy, ale kdo chce zažít něco jiného a nebojí se, tak do toho.

Rád poradím 🙂

Koukám na kalendář. Rok 2017 je pomalu u konce. I dárky už jsou rozdané. I cukroví pomalu snězené. Už se chystáme na chlebíčky, jednohubky a šampíko. Zase rok za námi a stále je co poznávat.

Tak ať se vám vyplní všechna přání, cestovatelské sny a hlavně. Cíle je třeba stanovovat vyšší a vyšší ne? A držme si palce 🙂