Ulaanbaatar – Tolgoit

Trochu jsem se toho bál, ale udělat jsem to musel. Vám mnohým z čtenářů to nic říkat nebude, ale ti, kteří tady s námi už dřív byli a čtou, ti na tento příspěvek čekali a dokonce mě prosili, ať se zajedu podívat na Tolgoit, čtvrť, která byla pro některé z nás domovem na několik let. 

Tolgoit byla původně část Ulaanbaataru, která byla tak trošku prestižní. Němci (tehdy ti hodní z NDR) tady postavili masokombinát, postavili továrnu na zpracování mléka, bylo zde postaveno moderní zázemí několika geologických expedic. V několika vícepodlažních panelových domech zde žili geologové z Československa, Maďarska, Bulharska, Polska, Němci z NDR, samozřejmě nejsilnější skupinou byli občané Sovětského Svazu. Zároveň s námi žili privilegovaní Mongolové, kteří s námi v expedicích pracovali.

Po roce 1990, tak jako všude v socialistickém bloku, začaly změny. Rozpadlo se RVHP, které bylo garantem pomoci Mongolsku, jednotlivé země opustily postupně Mongolsko, protože peníze z jejich státních rozpočtů byly potřeba někde úplně jinde. Dle mého názoru, který jsem už tehdy prezentoval, to byla chyba. A byla. Dnes jsou v Mongolsku geologové z USA, Kanady, Australie. Vrátili se Rusové. Proč?  Mongolsko, a to je dost známá věc, je jednou z velkých světových zásobáren nerostných surovin. A těch je ve světě stále méně.

Takže dnes jsem se sebral, odstěhoval se ke kámošce na zbytek pobytu a potom jsme společně vyrazili na Tolgoit.

Dnes je Tolgoit periferií města. Pravda ty jmenované továrny prošly obdobím ekonomické recese a teď se začínají opět stavět na nohy. Geologů rapidně ubylo a zůstala jen centrální geologická laboratoř, která má zakázek stalo dost 🙂

K věci. 

Opět jsem zažil šok, tentokrát negativní. Tato část města je nepřívětivá, když nechci říct nebezpečná. Večer bych se tady motat nechtěl. Opilci už ve dne, spousta různých zátarasů a plotů.

Ředitelství společného podniku Mongol-Čechoslovak metal. V pozadí okály společenského klubu československých geologů a ředitelství mongolské části podniku Intergeo Praha.

Vstup do klubu československých geologů. Dnes údajně studentská kolej.

Za klubem byl tenisový kurt. 

Takto dopadlo mongolské zastoupení podniku Intergeo Praha. Myslím, že je to dnes prázdné.

Jedině objekty dílen a skladové haly jsou v provozu a evidentně po rekonstrukci. Původní spojení mezi halami a klubem už není.

V tomto domě žili pracovníci podniku Intergeo Praha, společného podniku Mongol-Čechoslovak metal, byla zde kuchyně s jídelnou a lékař. Ve vnitrobloku zůstala hřiště. Je hrůzné, že tady se čas zastavil. Moc se to nezměnilo.

Foto speciálně pre jednoho kámoša. V tomto vchodě býval ak sa nemýlim. 🙂

Dnes máme před blokem směrem silnici dokonce motlitebnu nějaké katolické církve.

A ještě jeden pohled z vnitrobloku. Mám doma diák z roku 1980 tak ho sem pro srovnání přidám. Zadní hnědý dům tam bude chybět.

A to je mezinárodka, Mezinárodní geologická expedice. V té době dominanta Tolgoitu.

V tomto domě bydleli její pracovníci. Češi, Slováci, Poláci, Bulhaři, Maďaři, Němci, Rusové, Mongolové a dva Kubánci.

Místo těch levých hnědých domů bylo kluziště, kde se od října do dubna hrál hokej. Pravý hnědý objekt tam taky nebyl a dívali jsme se do řady nově zasazených stromů a dál přes cestu na okolní hory.

Tady (vpravo)měla mezinárodka garáže a dílny.

A to už je pohled zvenčí. Ty původní a původně jediné domy není už skoro vidět.

Takže ten dnešní den nebyl vůbec veselý. Do celkem pěkných a nostalgických vzpomínek se vloudila šeď sočasnosti. A čemu se divíte? Je pátek třináctého 🙂 tak to máme na co svézt. A aby tento den dostál své pověsti, zvedl se vítr a ten v tomto období znamená jen jedno. Mračna prachu všude kolem. Nastěstí jsme už byli doma.