Všude dobře … doma

Všude dobře, doma taky dobře je můj slogan, který byl doma dost výrazně kritizován. Je jasné a samozřejmé, že je doma nejlíp, že?

I když to není úplně obvyklé děkuji v první řadě našemu autu. Dostalo zabrat a mnohdy jsem nevěřil, že to vydrží. Japonci jsou fakt machři a Land Cruiser je model Toyoty, který je pro terén i ten nejtěžší, jedinou volbou.

Poděkoval jsem při loučení doma u Jirky i samotnému Jirkovi, protože vydržet to se mnou 94 dní, tak to není žádná sranda a mnozí kolem mne moc dobře ví o čem mluvím :-), ale dokázali jsme to a i když byly tak trochu obavy z „ponorky“ nic takového se nekonalo.

Statistiku si necháme na některý další příspěvek. Teď jenom pár čísel, z mého pohledu zajímavých.

Za 94 dní jsme celkem ujeli 29 708 km. Celkem jsme nakoupili 2 841,95 litrů nafty. Všude byla nafta dobrá a neměli jsme s ní žádné problémy. Jen dvakrát jsme se v Kazachstánu setkali s tím, že nám řekli, že nafta není. Myslím, že to byl pokus o vylákání dolarů od cizinců. Když jsme nereagovali, nic dalšího se nedělo a nedaleko u další benzinky jsme v pohodě natankovali.  A informace nejzajímavější. Po rozpočtu cen v Rusku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Mongolsku nás litr nafty vyšel průměrně na 16 korun :-). Nejlevnější je potom nafta v Kazachstánu a Kyrgyzstánu a to pod 8 korun za litr.

Ale podrobnější data dáme někde jinde. Ještě rychle popíšu ten poslední den cesty.

Naším posledním noclehem byla Lodž. V Polsku jsme mazali a ukrajovali kilometry na dálnicích. Dálnice už jsou v Polsku skoro na celém hlavním tahu směr Varšava a dál na východ. Je zadarmo, ale pozor už se staví platební brány a já to vidím na překvápko k 1.1. roku 2017 :-(.

Iness hotel je skoro v centru a vřele ho doporučuji. Ideální pro cesty dál na východ. Příjemný, rozumná cena a milý personál.

Pro nás to mělo jen jeden vražedný dopad. Vůbec jsme si neuvědomili, že už jsme ve Střední Evropě. Tak jsme šli po dlouhé cestě napřed na jídlo a pak, že půjdeme prohlédnout město. Ovšem, přátelé, tento plán se ukázal jako špatně zvolený.

Kuřecí prsa plněná sušenými rajčaty a sýrem na mrkvi s oblohou. Tak to kuře bych chtěl vidět. Na můj dotaz jestli si nepletou kuře se pštrosem jsem byl s úsměvem pokárán, ať si nedělám z personálu srandu. Bříško bylo jako kamínek a tak jsem se po jídle vyvalil na postel. Jirka nedopadl lépe. A tak to bylo až do rána. Procházka do města se prostě nekonala.

Ráno švédský stůl a já bych hlasoval pro nový název „polský stůl“. Spousty různých lahůdky, co hrdlo ráčí a oko zvládne. No a tak jsme se najedli na zbytek dne a těch 520 km domů zvládl Jirka v téměř rekordním čase. Já už jsem tak trochu odpadl. Vrátila se chřipka a dnes, po týdnu od příjezdu hlásím, že jsem opět zvítězil.

No a to je ke zpáteční cestě vše.

Některým z vás jsem se už zavázal, že budu psát dál. Už se hrabu skoro týden ve fotkách a videích. Budu se vracet k některých zážitkům a pokusím se rozšířit to, co jsem psal na koleně v rychlosti po cestě. Koho to bude zajímat toho zvu.

Děkuji všem za přízeň a návštěvu. Se zájmem jsem sledoval, který příspěvek má víc a který méně návštěv. Věřím, že najdu víc veselých příhod a že vás znovu, mnohé, rozesměju 🙂 o tom to přeci je, ne?