Kaunas (LT) _ vítejte v EU

Tak a už jsme v Kaunasu v Litvě. Když to půjde podle plánu budeme zítra v Lodži a v sobotu DOMA. Už jsem psal, že ten návrat je vždycky jiný než vlastní cestování. Jednou se to otočí a vy se začnete vracet. A najednou je to jinak. Něco vás žene stále rychleji a rychleji. Nedovedu si představit, že bychom do Mongolska jeli non stop. Každé tři dny jsme odpočívali, sauna, masáž, bazén. Pamatujete?

Teď? Ráno po snídani do auta, minimálně osm, ale většinou deset hodin se střídáním, ale bez nějakého jídla. Jídlo až večer. Od města k městu, od hotelu k hotelu. Bez přestávky stále vpřed od okamžiku zlomu. Od kyrgyzského Biškeku. Pět dní Kazachstánem, tři dny Ruskem a teď první den v Evropě (EU) a ještě dva dny. A sranda je, že to vydržíme i když už táhneme třetí měsíc 🙂

Toto je poslední noc v Rusku. U hranice s Lotyšskem cca 150 km. Dojezd fakt dramatický, posledních 20 km po staveništi v mlze jako mlíko, ale našli jsme to a byli jsme mile překvapeni. Pěkné domky, výborné jídlo v restauraci (24 hod. otevřeno) a velice příjemní lidé od recepční až po personál v restauraci.

V noci pršelo, ale to už nám jaksi nevadí. Víme proč. No a ráno jsme snídali už v půl sedmé a šup do auta a na hranice.

Tam nás čekalo to pravé překvapení. Dva Evropané se vrací domů do EU. Cha, cha. Držím palce Britům, ať jsou co nejdříve pryč. Ti to vyhráli. My teda ne. Aspoň ne dnes.

Ruská strana standardně, pokyny, povely, pasovka, celník. Ale fakt v pohodě, až se mi to nechtělo věřit. Co vezete? Vodku (Archi) z Mongolska. Oni tam mají taky vodku? Jo a dobrou. Podívejme se, tak štěstnou cestu.

A už na nás vlaje ten modrý hadr se žlutýma hvězdičkama. Tak jsme doma. Ale pozor. Vyplnit celní prohlášení. Buď lžu a riskuju, že mě prohrabou a budou zlí nebo napíšu, že mám vodky 1,5 litru. Nemám žádné cigarety atd. A teď pozor.

Vy máte 1,5 litru alkoholu? Ano mám, jinak nic. Hmmm, tak zaplatíte clo a DPH. Máte účtenku? Ne nemám, mimochodem je to dárek. Tak to nás vůbec nezajímá, zaplatíte.

Celník nás poslal sednout na pět – deset minut, že to musí zpracovat. Když pracoval nějak moc dlouho jdeme k okýnku. Odkládá jinou práci a bere naše prohlášení a začíná zpracovávat. (Střelil by mě cyp). Za půllitrovku vodky 8,26 EUR.

Cože? Ta vodka stála 3 EUR. Nezájem, tady jsou tabulky EU, zákon je zákon. Prosím vás, rozpusťte to, dokud je čas.

Na hranicích Lotyšska a Litvy nás zastavuje ozbrojená hlídka. Ukažte pasy, otevřete auto. Kde to jsme? V EU? 

„Nad radost nic v světě není, budiž sláva radosti …..“

Dojeli jsme do Kaunasu. Přestaňme brečet nad rozlitým mlékem. I já jsem šel v referendu dát hlas za vstup do EU, tak teď to mám.

Hotel máme tentokrát v centru města. Něco jako v Praze na starém městě. 

Ubytovali jsme se a hned vyrazili na jídlo. Už byl zase hlad.

Z okna hotelu koukáme do dvorního traktu, kde máme zaparkované auto. Hotel má vegetariánskou kuchyni, takže valíme ven. Chceme  kus masa a tak jsme dali hovězí líčka dušená na černém pivu se šťouchanými bramborami. Přátelé, doma jdu shánět hovězí líčka. To je teda bašta. Fakt.

V Kaunasu začíná podvečer a po celkem chladném dni s přeháňkami je tady, kupodivu, příjemně a dá se procházet.

V centru je hodně starých domů a město má ráz střední až západní Evropy. Konec konců, něco podobného jsme viděli i v Rize.

Pěkné náměstí se vzrostlými stromy obklopuje hned několik kostelů. Litevci jsou katolíci a to je odlišuje od pravoslavných Rusů. Před kostelem je podium a borec tam valí těžké disco. Tak nějak to má být.

Další z kostelů na druhé straně náměstí a uprostřed….

….stará radnice. 

Hlavní průčelí radnice. A parčík s maceškami a sochou nějakého významného Litevce. S Leninem se tady už tak nějak vyrovnali. Stejně nebyl jejich a to je zřejmě problém Rusů. Jak se ho zbavit, když do dějin Ruska prostě patří.

Ale pojďme dál. Není všechno růžové. U tohoto domu se asi nemohla pojišťovna s poškozenými dohodnout a tak tam spáleniště stojí dodnes. Podle stromů uvnitř domu bych to šacoval tak na konec války.

Jinak uličky pěkné, všechna čest, ale na kole za deště bych to zkoušet nechtěl. Toto vypadá na těžkou držku 🙂

Došli jsme k řece. Kolem řeky je hezký park a na druhé straně frčela auta na nějaké magistrále. Tam pojedeme zítra směr Polsko. Kdo ví co nás čeká ve Varšavě? Dojedeme do Lodže?

Přátelé, začíná se stmívat. Je to trochu nezvyk pro nás, kteří jsme měli v Mongolsku světlo ještě o půl desáté nebo třeba, jestli si vzpomínáte na dlouhé, dlouhé dny a prakticky žádné noci v Petěrburku? Takže konec, v sedm se setmí a v osm je tma tmoucí. To bude v zimě zase depka :-))

V Kaunasu je pohoda. Banky jsou sice zavřené, ale všude už tady berou kreditní karty a ty fungují 24 h.

Radnice je už pěkně osvětlená a v přilehlých uličkách se začínají obsazovat stoly v předzahrádkách. Litevci nemají ze zimy strach, takže i dnes to bude venku hučet.

Ještě jsem se zastavil u obchodu s čajem. Je zavřený a doufám, že není vidět jak slintám nad těmi nádherami.

Tak jo Evropo, díky za přivítání. Už jsme se zase dostali do reálu. Jdeme spát a zítra po vege snídani vyrážíme dál. Snad to bude předposlední etapa nebo semifinále, jak chcete.

(Ještě sťopka slivovice na dobrou noc. Tu Jirka vezl jako zdravotní do Mongolska, teď se s námi – nepřiznaná a tudíž neproclená – vrací. Ale my ji ještě dáme co proto 🙂 Mimochodem, je to první Čech, který vezl slivovici do Mongolska a dovezl ji téměř zpátky.