Kazachstán _ obrovská pustina

Přátelé, kamarádi. Tak zase dobré Wi-Fi můžu napsat pár řádek.

Sedím v hotelu v městě Uralsk a protože jsme přejeli řeku Ural, jsme, alespoň tak jsme se to učili ve škole, opět v Evropě. Trochu mě mrazí pomyšlení, že by mohli Kazaši požádat o vstup do EU. Nakonec proč ne?

Semey (Semipalatinsk)

Vyprávění jsme ukončili na hranici Rusko-Kazachstán s tím, že se do Kazachstánu vrátíme a probereme ho komplexně. No nebude to dlouhé. V Semey jsme přespali v celkem příjemném hotelu Grand a vyrazili na jih do Almaty a pak Kyrgyzstánu.

Cesta byla dramatická. Za Semey se změnila v tankodrom, ale hrozný. Nevěřil bych, kolik děr se může vejít na silnici. Opět jsme trpěli jak na té nejhorší cestě uprostřed Gobi. Zlatá Gobi.

(V Semey jsme přejeli řeku Irtyš, foto pro Gregora)

Toto je jedna z pěkných částí cesty, tady jsem udržel foťák v ruce 🙂

Jinak pustina pustin a nekonečné vzdálenosti. Nikde nikdo a žádný dobytek, žádní lidé. Uprostřed ničeho obrovská bílá stavba. S největší pravděpodobností to bude hrobka někoho hodně bohatého.

A pak, po 500 km jsme se rozhodli postavit stany a přespat. Tráva byla vysoká, plná jakéhosi bodláčí a vůbec se nedivím, že to nikdo nežere. Večer nás pokropil deštík a celou noc nám vyhrávaly kobylky jak na disko u Plumlovské přehrady.

Almaty (Alma Ata)

Pak už jsme ale další den dojeli do Almaty. Města jsou v Kazachstánu v rozkvětu. Výstavní čtvrti, plná obchodní centra, restaurace na restauraci, pěkné hotely. Je to pravý opak venkova.

Hotel Almaz (Diamant), hoden svého jména. Příjemný personál, pěkný a pro nás kupodivu levný.

Pokoj,

růže v zahrádce, sošky srnčí rodinky, jen strhnout dvojku a zalícit 🙂

Z okna byl výhled na hory za Almatou a to směrem na Kyrgyzstán. Tím směrem jsme Kazachstán opustili a po dvou krásných dnech v Biškeku se opět vrátili.

Hranice Kazachstán-Kyrgyzstán a zpět byly nebývale pohodové a vše proběhlo bez problémů. Jen mi vadilo, že Jirka musel vystoupit, projít vše pěšky a až na druhé straně jsme se šťastně shledali. Fakt divné. Směrem na Šimkent a Kyzylorda byla krajina víc obdělaná a všude se sklízela cibule. Přátelé to bylo cibule pro celý svět.

Cesty byly výrazně lepší, a teď z hotelu před ruskou hranicí můžu říct, že v této části země je už všechno jak má být. Dokonce jsme potkali kyrgyzské Slováky, podívejte se na SPZ 🙂

Jen mi vadilo, že i tady prostě na silnici potkáte osly. Dokonce dva osli jeli do protisměru, nestačil jsem vyfotit. V té chvíli jsem si připadal jako doma.

Kromě cibule se už sklízí i bavlna. Hou, hou, tak to je pole s bavlnou.

Kazachstán byl velký producent bavlny, zlikvidovali kvůli tomu dokonce Aralské moře, teď se dělají flísky z PET flašek a bavlnu nikdo nechce, stejně jako vlnu, že?

To je řeka Syrdarja, kterou odklonili naši soudruzi do zavlažovacích kanálů na bavlníková pole. Voda do Aralu přestala téct a odpar byl větší než přítok. Jak to mohlo dopadnout?

Takto.

 Stojíme na břehu bývalého moře. Vodu není vidět. Je daleko, daleko. Pod břeh bývalého jezera vedou cesty. Gruzoviky sem vyváží odpad. Do slova a do písmene bordel. Tento děda k nám přišel když jsme dalekohledem prohledávali okolí. Ročník 1918 ! pamatuje vodu u břehu a rybářské lodi. Kde že jsou? Rozřezali je a šrot a prodali Číňanům. Žádná zášť, prostě je to tak.

Kam chceš? (Všichni si tady tykají) Já ti to tady namaluju.

Je pozdě, lodě jsou v …… Čině, jedeme dál. Musíme někde přespat.

Rozhodnutí padlo. Teď. Je to placka jako blbec. Odjedeš 2, 5, 10 km, stále vidíš na silnici. Za kopeček? Žádný není 🙂

Dobrou noc. Zítra Aktobe.

Ještě před Aralem jsme projeli kolem Bajkonuru.

Nic nestartovalo. Je to ruské území. Nikam vás nepustí. Pouze foto z dálky. Stejně nás měl někdo v křížku v dalekohledu na pušce. Naštěstí to nezmáčkl 🙂

Tady jsme taky zaznamenali jednohrbé velbloudy. Kdo je sem přivezl? Mně tady teda moc nesedí. Neseděli, motali se po cestě.

Aktobe

V hotelu Ilek v Aktobe měl Jirka radost, že máme u pokoje malý hasičáček 🙂

A což teprve tato stanice. Myslíme, že byla pro opilce, pro násosky 🙂

Aktobe je pěkné město s parky,

a novou výstavbou, ale my frčíme dalších 500 km. Jedeme do Uralsku. Poslední město v Kazachstánu.

V půlce cesty se podivně zatáhlo. Začalo pršet a teplota padla na 12 st. C. No a to trvá stále.

Oral (Uralsk)

Most přes řeku Ural.

Ano, jsme v Evropě.

Nevýrazný sloup za mostem označuje změnu kontinentů. No, je to za mostem, takže nás o cca 200 m obrali. Potfory :-), ale budiž. Asii mám rád, nezlobím se na ně.

Teploučko v hotelu. Večeři jsme si nechali dovézt. Co jiného, šašlik 🙂

Zítra jedeme přes hranice do Ruska. Bude cvičení a tři dny poženeme Toyotu na hranice EU. Věříte, že se těším? Jo je to tak. Já tomu věřím, těším se 🙂

My se těšime.