Semipalatinsk _ Kazachstán _ text

Ano přátelé. Jsme v Kazachstánu v městě Semey, dříve za SSSR to byl Semipalatinsk. Město, které bylo běžnému smrtelníkovi nepřístupné, protože tady prováděl SSSR své jaderné pokusy.

Večer jsme zhasli a nic nesvítilo, takže už je to asi OK 🙂

My jsme projeli Západní Mongolsko, ruský Altaj a včera za dosti dramatických a nervozních podmínek i hranici s Kazachstánem a teď vstáváme do slunečného sobotního rána a po snídani budeme pokračovat k Almaty. V neděli bychom měli přistát v hotelu Almaz a snad se dočkáme takové Wi-Fi, která nám umožní poslat i nějaké obrázky a popsat dny minulé.

Pro ty, kteří se už tak trochu o nás báli, pár info textem.

* západní Mongolsko je nádherná část země, ještě není tak turisticky navštěvovaná a je to území vysokých hor s ledovcovými čepičkami a oblast horských jezer. Od roku 2013 se dost změnilo a voda v jezerech očividně klesá a ustupuje. I tak jsou zde krásná místa, která nejsou postižena turistickým průmyslem jako většina známých míst v Mongolsku.

Toto je zlomové místo, jezero Uvs v západním Mongolsku. Myslím, že odsud jsme se začali vracet.

*Altaj na hranicích Mongolska a Ruska je něco, co stojí za samostatnou výpravu. K nám se zachoval krutě a takové počasí jsem už dlouho nezažil. Auto se dalo udržet na silnici jen do 60 km/h a vítr byl tak silný, že se na řece Čuja dělaly vlny proti proudu toku jako na moři. Dnes litujeme, že jsme to neriskli a nevylezli z auta, bylo to neuvěřitelné.

*Rusko nás ničím nepřekvapilo. Studené čumáky, zato krásné cesty, kterým jsme už odvykli.

*Kazachstán. Už se zase všichni smějí. Na hranicích kolaps. V meziprostoru jsme stáli tři hodiny. Některé slabší povahy to nevydržely a vypukly rvačky. Kazaši jsou horké hlavy. Uvidíme. Večer jsme měli na ulici super šašlik a už tříhodinový časový návrat se mnou sekl na postel. Spíš se dřív budím. Ono se to srovná.

Zdravíme všechny doma. Jsme v pořádku, jak my tak i naše zlatá Toyota. Ta už má za sebou víc jak 22 000 km a jedeme dál.

Teď už nás to táhne domů a jedeme sedmý den v kuse. Kde si odpočinene? Nevím.

Vtip dne:

V Mongolsku jsem překonal zákeřnou chorobu. Teď už to můžu prozradit. Měl jsem „rýmečku“. Ta muka si neumí nikdo představit. Trpěl jsem a loučil se se životem celé tři dny. Troělo i mé okolí. Naštěstí to dobře dopadlo. I když už jsem vyhlížel kopec kam vylezu a složím ruce na prsou a budu odevzdaně čekat. :-)))) Člověk (chlap) fakt vydrží všechno. :-))