Issyk Kul _ kyrgyzské moře

Ecotourism Centre Znaki, tak to je náš cíl pro další dny v Kyrgyzstánu. Jezero Issyk Kul samotné je zajímavé tím, že patří mezi největší jezera na světě a uznejte, když jsme byli u Bajkalu, byli jsme u nejkrásnějšího jezera Chuvsgul Nuur u největšího mongolského jezera Uvs Nuur a jezer Chjargas Nuur, Uureg Nuur a Ačit Nuur, tak do výčtu jezer, která je nutné navštívit jednoznačně patří jezero Issyk Kul. Jo zapomněl jsem na náš výlet k Aralskému jezeru-nejezeru, kde jsme stáli na břehu, ale voda nikde.


Přátelé, cesta to není krátká. Z Bishkeku je to na východ jižního břehu (ten poněkud vzdálenější bod) lehce přes 300 km. A aby to bylo veselejší, drama s pronájmem vozu pokračuje. V dohodnutou dobu, čili v půl osmé nikdo nepřijel. V půl deváté řešíme další variantu a zajišťujeme taxi na půl desátou. Společně s taxíkem přijíždí i náš borec s Fordem Focusem. Po hektickém telefonování a domluvách nemáme chuť pokračovat v dohadování pronájmu a sedáme do taxíku.

Asi z 50% je cesta velmi kvalitní a průjezd horskou soutěskou, po čtyřproudé silnici, k západnímu břehu jezera jde jak po másle. Po krátké přestávce na občerstvení u silnice pokračujeme dál. Po pěti hodinách a ke konci cesty pak už dost špatné asfaltové silnici dojíždíme do jurtového tábora na břehu jezera.


My jsme jurťáci a v mongolských jurtách jsme už prožili nějaký den a dokonce nějaký pátek. Kyrgyzská jurta je spíš jurta podobná jurtě kazašské. Je vyšší, nemá střední opory, ale nám naskočily pupínky, když jsme zjistili, že v jurtě nejsou naše oblíbená kamínka. To co potřebujete, to tady je. Teplá filcová podlaha, střecha nad hlavou, klid a místo v kruhu. V magickém kruhu jurty. Ale jak to bude s teplem?

To jsme ještě ale nevěděli, že další pupínky, tentokrát „husí kůže“ nám naskáčou večer. Po nádherném až neskutečném západu slunce padala teplota hodně a rychle dolů. Podle toho jak to se mnou třáslo bych to odhadl na okrouhlou číslovku, která dělí stupnici teploměru na modrou a červenou.


Jinak ovšem na nedaleké pláži, jako v Bulharsku přátelé. Teplý píseček, průzračná (i když poněkud studená) mírně slaná voda. A ještě večer v den našeho příjezdu, stádo koní. Ti se nás ale báli a tak, když zjistili, že se na pláž nastěhovali cizinci přestali ji navštěvovat.

Ten jižní břeh jsme vybrali záměrně. Tady jste na břehu široko daleko sami.


Možná proto, že ve vzduchu byl cítit koňak a také proto, že jsme asi jako první hosté vůbec vynesli z tábora stolík a židle na pláž, protože proč se chodit osvěžovat tak daleko, ne? Zůstává jen otevřená otázka zda bylo osvěžování od stolíku do vody nebo od vody ke stolíku, ale to si přeberte každý sám.


Od vody jsme koukali přímo na první hřeben Tian Šanu (tady už dobře přes 4 000 m.n.m.), který ná provokativně lákal k blízkému setkání. A my jsme si užívali první večer, první západ slunce nad jezerem na pusté prázdné pláži.


A pak chvilka pod přístřeškem s kvalitním Wi-Fi signálem, bohužel ne tak kvalitním abych mohl bezprostředně psát do blogu. Ale Viber fungoval velmi dobře. Skupinka příjemných Rusů (většinou Rusek) tady provozovala jakousi duševní očistu a v tomto domečku s výhledem na pláž meditovali.


Celý duch kempu se nesl ve znamení ekologie a hlubokého duševna, což nám ale vůbec nebránilo oddávat se požitkům světským, tedy hlavně velmi dobré místní smíšené rusko-kyrgyzské kuchyni a relativně chutnému kyrgyzskému pivu a jak jinak …….koňáčku.


No a teď musím s pravdou ven. Jedl a pil jsem opravdu pravidelně. Dokonce jsem s Jirkou pravidelně sledoval západ a tiše meditoval i když sklednice piva mnohdy už studila do ruky, ale to moje plavání a koupání skončilo na číslovce jedna. I když kamarádi pravidelně docházeli k vodě a některé dny dokonce i dvakrát plavali, já jsem jim na sluníčku držel palce :-). Svůj úkol jsem si splnil a v jezeře se okoupal, ale hrdina a otužilec ze mně nikdy nebude.


Já radši dokumentuju a hledám nestandardní pohledy. Navíc noci v táboře po západu slunce byly opravdu extrémní. Hostitelka nám nabídla elektrické radiátory, ale ty jsme hrdinsky odmítli a pak každý večer tak trošku litovali :-), tak navlečený jsem nespal už ani nepamatuju.


Pilaf neboli Plof, rýže s masem a mrkví. Něco na styl našeho rizota. Navrchu zapečený česneček. Moc dobrý 🙂


Přátelé tady zase plněné papriky. Papriky v super chutné polévce. Vývar z paprik a smetana, kterou sis to zahustil. Piškotek s vynikajícím medem ve kterém byly kousky meruňek. Tady byl, bohužel, můj jen jeden.

Nebudu vám dál dělat chutě. Mě se sliny sbíhají ještě teď. Bylo to fakt dobré a když jsme vyrazili na celý den mimo tak jsme dostali box s jídlem s sebou.

V táboře nás hlídali odpvědní psi. Teda odpovědní v tom, že odpovědně štěkali vždycky před rozbřeskem. Myslím kolem tábora v té době chodily stáda ovcí a krav k jezeru. Byly vždy mimo naši pláž. Ta byla hlídána těmito chlupáči.


My jsme se ale neváleli jen u vody, neprocházeli jsme se jen kolem jezera, ne ne. My jsme při západu plánovali cesty do hor a za poznáním mistních kulturních památek.

A o tom si řekneme zase příště.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *