Ano, toto je úvodní stránka.
ÚVOD se vždycky píše na začátku nějakého příběhu, na začátku nějaké knihy, nějaké publikace.
Nevím jestli to mám nazvat publikací, třeba blogem? Nevím. Nejsem spisovatel, nejsem profesionální publicista a přesto bych rád popsal to, co bude v nejbižších dnech, týdnech a měsících následovat. Co prožijeme, protože jsme se rozhodli něco takového podniknout, něco takového prožít.
Není to cesta, která by se úplně vymykala tomu, co podstupují ostaní stejné nátury. Je to cesta, poněkud delší a dobrodružnější, ale cesta do míst už navštívených.
Je to cesta do Mongolska, země vzdálené mnoho tisíc kilometrů, země skryté za hlubokými sibiřskými lesy, za více než sedmero řekami a ty řeky jsou ještě ke všemu v měřítcích, která se malinko vymykají našim, středoevropským zvyklostem. Cesta z české kotliny na mongolskou náhorní plošinu.
Mnohé z těch, kteří se tady objeví napadne – proč tam ti blázni jedou? – Odpověď není úplně jednoduchá.
Dobrá zkusme si to objasnit tak trochu od zadu.
Existuje velice pěkná kniha kniha holandského autora Tjallinga Halbertsma s názvem Stepní říše, aneb zpráva o Mongolsku, ve které autor na závěr píše, že ho překvapilo jak se s ním po jeho probytu Mongolové loučili s absolutním klidem v přesvědčení, že se přeci znovu uvidí. Znovu proto, protože když někdo do Mongolska zavítá tak se tam znovu a znovu vrací. Tento postřeh můžeme jen potvrdit. Je to prostě pocit , nutkání a touha se znovu do této země, do této klidné, čisté a nekonečné krajiny znovu vrátit.
No a my se tam také vrátíme a to už po několikáte.
Tentokrát jsme se rozhodli, že si cestu zpestříme průjezdem nekonečnými cestami Ruska, přejezdem Uralu, hranice mezi Evropou a Asií a hlubokými lesy Sibiře až k Bajkalskému jezeru a potom hned do nekonečných zvlněných stepí Mongolska. Znovu navštívíme nejkrásnější místa severních hor, řek a jezer. Zvlněnou step ve středním Mongolsku a nepředstavitelně krásnou poušť Gobi v jejich neskutečných odstínech všech barev. Navštívíme, z pohledu Evropana, liduprázdnou zemi. Zemi kde je dobytka – koní, ovcí, koz, krav, velbloudů a jaků mnohonásobně víc než lidí. Zemi, kde pastevec nežene stádo odněkud někam, ale stádo postupuje krajinou a pase se v nekonečném cyklu a člověk – pastevec je následuje a tak pravidelně staví a opět skládá svou jurtu. Obydlí, které je generacemi nomádů prověřeno. Obydlí pohodlné, jednoduché, skladné a útulné. Obydlí, které poskytuje vše co člověk k životu potřebuje. Teprve vlastní zkušeností každý z nás pochopí jak je to úžasný domov.
Snad se mi podaří do jednotlivých příspěvků dostat vše co zažijeme. Snad Vám všem, našim příznivcům, návštěvníkům a čtenářům zprostředkujeme své zážitky a snad se Vám to bude líbit. Věřte, budu se snažit být objektivní a nevynechat žádnou zajímavou skutečnost. Nemůžu se ovšem zbavit své neskrývané náklonosti k této zemi 
Petr
Very interesting information!Perfect just what I was searching for!
brendael
Thank you for your comments, it will be more
Petře, děkuji za první pohled. Mám slzy v očích a vzpomínám na neskutečné Mongolsko před mnoha lety. Jistě se země mění , ale Ty, Hanička a naše děti v této úžasné zemi a bydlení ve Františkově jurtě mi vždy zůstanou v paměti. Ještě jednou tam vyzazím s Tebou. Drž se a šťastnou cestu!!! S láskou Venda
Ahoj Makede !
Co to znamená IPP (to PP to bych ještě pochopil, ale co to I).
Jinak chci živého velblouda a neé plyšového !!!
Jasný !!!
Saša
Sašo, spolu jsme stáli v aule kulturního domu v Ostravě a spolu jsme dostali titul Inženýr
takže ipp je jasné, že? Dovezl jsem filcového (výrazně lepší než plyšový, dá se déle ocucávat) a s tím živým se pokusím něco udělat.
Ahoooooj!!!!!!
Zdravim mechnika pana Jirku Cetla! A samozrejme vsechny perfektni lidi z Modota, Culutu a z baze!
Jara Plachy
mechanik
Dobrý den,
po opravdu hodně dlouhé době jsem si vzpomněl, že bych se mohl podívat co je nového. Nějakou dobu mi trvalo než jsem web našel, ale jsem tu.
Chtěl jsem okomentovat jeden z posledních článků s okénkem do historie, ale jaksi tam ta možnost není.
Ač si nemohu pamatovat rok 1980, tak i přesto jsem všechny 3 články přečetl na jeden nádech. Stránky vracím zpět do lišty záložek a doufám, že tu zanedlouho přibude další pěkné čtení.
Zdravím Pavle. Bohužel volné komentáře byly neustále zahlceny spamovými nabídkami na všechno možné, tak jsem to trochu osekal. Komentář vidím a rozhodnu jestli smazat nebo pustit :-). Budu pokračovat. Nejdéle mi trvá se prohrabat fotkami, upravit je rozměrově a vybrat těch pár, které budou koukatelné a můžu k nim něco napsat. Takže ano, těšte se na další roky. Stály za to
. Pozdravujte všechny naše společné známé, v první řadě mladou paní učitelku!
Moc děkuji, Mongolsko je moje slabost. Na ty tři roky nikdy nezapomenu. Tolgoit byl můj domov.
Zdravim, ano bylo to krasne
V roce 1992 jsem prevzal klub a bydlel v byte. To uz byla „labuti pisen“ i kdyz jsem protestoval vse se rozprodalo. No v mych pokracovanich se na to take dostanu. Ted mam trochu pauzu, rekonstruujeme domek po babicce a je toho na me vic nez jsem cekal. Pozdravuju a tes se na pokracovani 
Můj příspěvek do rubriky MODOTO a MGE.
. Po 36 letech vidím díky autoru webu p. Petra foto městečka Cernchenmandal. V 1988 jsem tam s kolegou Frantou.P zPopradu ( v rámci spolupráce INTERGEA a INTERPRAMEN
PRAHA) vařil pro montéry a stavaře z Prostějova a Brna na základně Modoto 1. Ta byla přímo v té době přímo ve vesnici, tehdy pár dřevěných domků a jurtoviste. Hned vedle základny se stavěla první civilizační stavba (kulturní objekt) a asi 10 km dál se budovala vodní nádrž s hrází. Tam jsem jezdil ve volnu s jídlem s rumunskym ARO nebo ÁVIA 30 skříň. pro kluky co tam makaly. Dnes podle fota je to již městečko které se opravdu změnilo. Ale krajina pochopitelně ne. Tu poznávám. Na pár lidí si vzpomínám, na vedoucího Radka A. jeho zástupce Jardu, na bagristou Lojzu S. na mechanika Radka co měl ve V3S skříň dílnu, na Boba s Bobinou, ten jezdil s cisternou dovážel naftu.( při těch cestach rybařil)Na mongl.holky co pomáhaly s úklidem a v kuchyni( uměli výborně česky) i na Luboše K. Ten jezdil do Ulanu pro proviant(zásobovač a nákupčí). S ním jsem párkrát jel do Ulanu nebo Modrýho Somonu na nákup. Po těch stepních cestách. To se vyznal.Kdo neznal pořádně cestu snadno zabloudil nebo zapadl do močálů. Jednou se na základnu vrátil až za tmy kolem půlnoci. Tenkrát . Dnes tam vede jak jsem četl asfaltka. To nechápu. Taky si vzpomínám jak jsme byli pozváni na párty skupinou našich čs.geodetů asi 10 maniku na párty. Jen pár km daleko.Toulali se po kraji (motorizovaná jednotka s vrtným vybavením) a dělali průzkumné sondáže ve stepi.Co hledali nevím asi nějaké nerosty.Ty měli sebou všechno i s kuchařem. A měli sebou i sud piva Gambrinus. Tak jseme pily točený ve stepi. Na základnu jsme se vraceli Avii skříň za tmy. To jistil Luboš. Pak byla taky základna Modoto2 asi 40 km daleko do nás. To byl velký povrchový lom kde se těžila asi ta cínová rudá (kaserit) tam měli základnu přímo v lomu ve svahu. Byli jsme tam na výletu.Zlatý Cernchenmandal.Byl jsem tam jen na sezonu 7 měsíců,ale vzpomínek je plno. Škoda,že jsem neměl v Mongolsku sebou foťák,ono to v té době nebylo jen tak, byl rok 88. Kdyby pan autor Petr nějaké fotky z té doby objevil a poslal na eimal, kdyby to šlo, bylo by to fajn. Zdravím pamětníky z Modota. Bylo to prima.
Zdravím. Na Modotu jsem byl poprvé už v roce 1981. Ano další roky se lokalita dramaticky rozšiřovala a kasiterit se těžil na několika místech v blízkém okolí. V roce 2022 jsem jel znovu kolem a to je už opravdu obrovská změna. Dostanu se k tomu. Fotky z Modota najdu a nějaké pošlu. Těší mě, že si to sem tam přečtou lidé, kteří tam byli, kteří to zažili.