peterhof

PETRODVOREC

No jo, no jo, já vím, že už jsem měl dávno pokračovat. Objektivní příčiny. Fakt.

Takže pátek ráno. Už máme před sebou poslední z těch významných míst Petrohradu. To nemůžeme vynechat. Je to Petrodvorec, místo letního odpočinku carů na březích Finského zálivu nedaleko samotného Petrohradu. Byla to zase taková chata ve větším pojetí. Navíc Petr I Veliký byl velký cestovatel. Projel Evropu a to co se mu líbilo nebo to co na něho udělalo dojem, to si prostě postavil doma. Když na to máte tak není problém, ne?

Ještě ve čtvrtek jsme řešili několik možností a nakonec jsme se rozhodli pro plavbu lodí.

Hup z postele a pravidelná kontrola jestli auto stojí na ulici tam kde má. A hned jsem zažil první páteční šok. Copak, auto stálo tam kde jsme ho včera po příjezdu postavili, ale kolem byl zátaras autobusů a náklaďáku. Co se děje? No to naše mládež odjíždí na letní „pionýrské“ tábory. Když jsem viděl tu skrumáž, když jsem viděl tu tlupu dětí, které se těšily na uvolněné mravy a nervózní rodiče, kteří chtěli děti posadit do toho správného autobusu a kufr uložit na přistavené nákladní auto, tak jsem nevěřil, že nedojde k újmě na našem majetku. Už jsem v hlavě spřádal ruská souvětí do hlášení pro pojišťovnu.

Jenže plán je plán a tak jsme museli vyrazit. Jen malou chvilku jsem uvažoval o tom, že tam budu stát a dohlížet na bezpečnost provozu a nakládky, ale když jsem viděl jak jeden autobus odjíždí a přijíždí druhý a třetí a čtvrtý, nechal jsem to osudu.

Volba cesty do Peterhofu čili Petrodvorce byla volbou správnou. Na molu před Ermitáží jsme nastoupili do rychlolodi METEOR a vyrazili. Plavba po Něvě a potom po otevřeném Finském zálivu byla opravdu příjemným zážitkem.

Fakt nevím jestli to byla půlhodina nebo o něco déle.

Tady je Petrohradský přístav s loděmi a trajekty z různých měst Baltického moře.

A tak jsme dojeli k molu a loď nás vyplivla před vstupem do zahrad Petrodvorce. Tady se teda Péťa docela vyřádil. Říká se, že chtěl vytvořit něco podobného francouzským Versailles. Nemohu srovnávat, v Paříži jsem nebyl, ale pěkné to opravdu bylo a na tehdejší urozené návštěvníky to muselo udělat velký dojem.

Z mola se přes pokladny dostanete podél dlouhého kanálu k fontánám, k ústřednímu sousoší a množství vodotrysků před palácem.

Co na nás Rusové v tomto místě nachystali za fintu jsme pochopili velmi brzy.

Zatím jsme se nechali unášet úžasnými pohledy na celou kompozici soch a fontán.

Také jste si mohli pořídit snímek s dobovými postavami. Ovšem ten přetlak turistů vám stejně nedovolil být s dámou v modrém sám před fontánou. Opakovala se situace z Ermitáže a Carského sela. Čína okupuje Rusko a to zcela legálně. A co by jste řekli? Rusové z toho mají radost.

Tato dáma si zasloužila stát se součástí mého příspěvku. Už při výstupu z lodi a při prvních fotkách nám neustále lezla do záběru. Napřed jsem myslel, že je trochu pobóchaná, ale pak jsme zjistili, že je tam se skupinkou lidí a pózuje naprosto všude. Aby naše smůla byla dokonalá, tak tuto dámu jsme měli neustále v patách a chvilkama jsme měl chuť jí nějak ublížit, jen abychom se jí zbavili. A je fakt fotogenická, ne?

Park je ohromný. Plný umělých rybníků, rybníčků, říček, vodopádů a vodotrysků.

A tady je ta finta. Kousek za hlavním palácem se dalo vejít do dalších zahrad a parků. Jenže tam byl turniket a na tom jasně a nekompromisně napsáno. Pokud opustíte tento sektor a budete se chtít vrátit, (jinak to ale nejde, pokud chcete jet lodí zpět), tak si prostě budete muset zaplatit znovu vstupné. Dokonalé 🙂

V parku byla také kamenná lavička, která měla připomenout smutnou historii. Byla postavena na památku velkokněžny Alexandry Nikolajevny. Velmi nadané a údajně milé a hodné carské dcery. Bohužel ani královským rodům se smůla nevyhýbá, takže tato, prý krásná a hodná mladá žena podlehla tuberkulóze a to těsně po svatbě s dánským následníkem. Údajně velká láska a aby to nebylo tak jednoduché, tak před smrtí porodila dítě, které ovšem také záhy zemřelo. U lavičky jsme potkali skupinku ruských turistů s průvodkyní, tak jsem ten příběh, zcela zdarma, vyslechl.

Parkem se dá procházet hodiny a hodiny a budete stále nacházet nové a nové fontány.

A nové a nové vodotrysky.

Kdo má rád přírodnější ráz parku, i ten bude uspokojen.

A parkové cesty vás stejně nakonec přivedou ke břehu moře.

Na horizontu byly vidět úplně mlhavě drobné siluety Petrohradu.

A tato skupinka budov s pěkným parkem okolo to byly lázně. Lázně pro carskou rodinu a hosty v parku Petrodvorce, který sám o sobě jde nazvat lázněmi.

A i zde jsme měli možnost si prohlédnout fotografie jak vypadal Petrodvorec po druhé světové válce a z čeho se znovu probral k životu.

Zastihli jsme pěkný den a výlet za Petrohrad se vydařil.

Zpátky na loď a tentokrát poněkud rozbouřeným zálivem zpět pod mosty a do centra města. Zpáteční jízda měla v sobě trochu víc adrenalinu. Letící Meteor na vlnách tluče a když jsem chtěl hrdinně odkráčet na WC, tak mi jedna taková rána podrazila nohy a šel jsem na kolena k obecnému pobavení.


Pro ty z vás, kteří jste dočetli až sem mám malý dárek.

Tato a další fotografie jsou z roku 1957 nebo 1958. Fotil je můj strýc, který se v tom roce vypravil do tehdejšího Sovětského svazu. Procestovali ho s partou mladých novopečených lékařů a se svým bratrancem skoro celý. Celou evropskou část, Gruzii, Arménii, pobřeží Černého moře a velká města. Tady jsou fotografie, které jsem vybral z Petrohradu. Tehdy to byl už Leningrad.

Řekl bych, že už v tom roce měli hodně věcí opravených a ve stavu v jakém ho poznáváme dnes.

Jen s tou změnou, že dnes už si nemůžete stoupnout a pokecat si uprostřed Něvského Prospektu, nejfrekventovanější dopravní tepny města.

Ale průvodkyně jsou i dnes, tak jak tenkrát, mladé a krásné 🙂

Autobusy jsou pravda dnes poněkud hranatější, ale nemyslím si, že by ty staré byly méně pohodlné,

no a i ta Aurora je stále stejná. Tenkrát po 40 letech a dnes už po 100 🙂

Jo, pravda, ten SAMSUNG tam vzadu chybí.

V sobotu vyrážíme dál. Pojedeme do Finska. Náš cíl Helsinky. Takže poslední večer jsme strávili, jak jinak, v gruzínské restauraci. A byl i koňak 🙂

A auto? Auto přežilo bez jediného škrábnutí. Zlaté, ukázněné ruské děti.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *