GOBI

Přátelé, kamarádi. Pokouším se pokračovat v teple domova a splnit co jsem před nedávnem slíbil a to, že napíšu ještě nějaké příspěvky o tom, co jsme zažili a co jsem tak nějak nestihl nebo nemohl stihnout napsat na cestě.

To psaní bylo tak trochu hektické. Po celém dnu jízdy a střídání s Jirkou za volantem jsme vetšinou zařizovali spaní a to buď ve stanu, jurtě nebo hotelu a večer se téměř vždy protáhl probíráním zážitků u skleničky Archy (výborná mongolská vodka), či plechovky piva. Co se dalo napsat za malou chvilku vyšetřenou a mnohdy při špatném signálu? Nejhrozivější byly chvíle, kdy mi po téměř hodině psaní spadlo připojení a všechno bylo v … pryč 🙂

Jsem na sebe tvrdej, začal jsem psát okamžitě znovu a většinou jsem tam ten příspěvek dostal 🙂

Takže GOBI.(Plním slib, Pavle :-)).

Vetšina středoevropanů z České kotliny si poušť představuje jako hromadu písku a jednu dunu za druhou. No ono to tak musí být, ne? Vždyť všechny filmy o poušti jsou o dunách a písku.

Není to tak. Poušť má mnoho tváří. Už když do pouště přijíždíte nevidíte nějakou jasnou hranici. Stepní tráva začíná pozvolna řídnout. Najednou se objeví místo trávy řídký porost a vy zjistíte, že je to samá pažitka. Nedozírné plochy pažitky. Ze zvířat zůstávájí pouze velbloudi, koz a ovcí rapidně ubývá. No a konečně se objevuje písek a pak i písečné duny.

A pak už jste v té nekonečné pláni sami. Sami čtyři a auto. V poušti se ztrácí cesty, jsou velmi slabě vyjeté a když si usmyslíte, že si cestu zkrátíte, tak pak už nejsou vůbec žádné. Ze začátku to nic není, ale s přibívajícím časem jízdy vás začnou napadat různé myšlenky. Tak nějak mimochodem se častěji díváte na ručičku palivoměru a počítáte kolik ještě můžete na to, co máte v nádrži a ve dvou kanistrech na střeše ujet. Zábava v autě pomalu uvadá a je stále delší a delší ticho mezi různými dialogy, které se začínají točit kolem možného směru a vytyčování nejbližšího cíle.

Teploměr ukazuje, že venku je 51 st.C, ale uvěříte tomu do okamžiku kdy vylezete z auta. Je to rána. Klimoška funguje a maká, žádná Sibiř to není, ale venku je peklo. Těch 51 je ve stínu někde pod blatníkem, ale venku stín není.

Sbírání kamínku na zastávkách nás tak trochu rozptýlilo, ale stále palčivější je otázka, kde jsme? Kam a kudy jet? Začínáme pátrat dalekohledem po okolí po stopách nejakých aut nebo turistů. Marně.

Takové stopy nás optimimizmem moc nenaplňovaly. Bránili jsme se myšlence, že bychom mohli taky takto skončit. Přátelé, není to vůbec nic nemožného. V těchto okamžicích o nás nikdo nevěděl. Nevím jestli by nás letos ještě někdo našel. Hledat by nás začali až tak za týden, když bychom se neozvali. V tom okamžiku už se musíte jen spoléhat na auto a najednou je to váš nejlepší přítel.

V autě jsme měli zabudovanou GPS jednotku, která zapisovala polohu a trasu jízdy. Jenže tato data se přenášela vždy, až jsme se dostali do signálu. Až teď jsem zjistil jak jsme se motali. Na druhém obrázku je zvětšený úsek z obrázku prvního. Ten první je za celý den, konkrétně ze dne 2.8. (budu na ten den dlouho vzpomínat :-)). To  jsme už jezdili téměř do kolečka. Mezi nejbližšími body v kličce byla vzdálenost 1 km. Teď nedávno mi Honza řekl, že to věděl. Dobře, že mi to neřekl tam. Já se této situace, kdy se začne jezdit dokola strašně bojím. Asi bych propadl silné zádumčivosti 🙂

Po deštích, které byly letos údajně neobvykle hojné, byly v poušti úseky vyschlého bláta. Ostré a rozpraskané jílovité „střešní tašky“ byly velkou překážkou. Objížděli jsme.

Tou další, velmi nepříjemnou překážkou, byly keře sachsaulů. Trnité keře, které žerou jenom velbloudi a jejichž trny jsou schopné propíchnou pneumatiku. Lepili jsme třikrát. Poprvé tady v poušti a pak to byly následky bloudění v Sachsaulech.

Když jsme je viděli, bylo nám jasné, že máme vyhráno. Velbloudi sice putují ve stádech sami na velké vzdálenosti, ale bylo jasné, že někde budou pastevci a jejich jurta.

I tyto potomky dinosaurů jsme viděli rádi.

Mimochodem nálézů koster dinosaurů bylo v Gobi dost a dodnes se potloukají v poušti expedice, které nachází kosti a celé kostry dinosaurů a spoustu dinosauřích vajec.

O dinosaurech v Mongolsku se můžete dozvědět více na  http://dinosaurusblog.com

Ale rostou zde i pěkné kytičky. Například bodlák.

Nebo tamaryšky.

No a pak ta vysněná duna. Duna, která má délku přes 100 km a výšku od paty po hřeben 220 m. Nezdá se to nijak hrozné převýšení, ale v tom horku je to vražedný výstup.

Já jsem z těchto důvodů vždycky hlídal pod dunou auto 🙂 Obě skupiny na dunu vystoupily. Zuzka s Honzou při teplotě 51 st.C a Mirek s Gunterem pak za dva týdny v teplotě 16 st. C, ale sluníčko peklo i tak řádně. Navíc duna byla po dešti umlácená a tak to bylo zase úplně jinak.

Nejsem velkým příznivcem selfíček, ale toto si Jirka zaslouží. Je první Čechem, který v tomto roce vystoupil na dunu dvakrát. A věřte mi já jsem mu dole držel pěsti. Jeho selfíčko publikuji.

A se mnou ještě tři gumoví medvídci, moji oblíbení gumáci od HARIBO, které jsem dostal na cestu od svých vnuček v kilovém balení 🙂 Na dunu se mnou dojeli tito tři poslední a o jejich cestě chystám pro holky, na oplátku, pohádku.

Poslední soumrak v jurtovém táboře nedaleko duny Chongorin Els a pak už zase cesta zpět na sever.

Ješte přes soutěsku Jolin Am a pak už vyschlým korytem řeky přes pohoří Gobijský Altaj zpět do oblasti hustěji osídlených a k nebližší asfaltové silnici, díky níž pak rychle ukrojíte další sousto z nekonečných, mongolských kilometrů.

V Gobi jsem se opravdu bál. V Gobi jsem počítal flašky s vodou a v Gobi jsem nenápadně hladil Toyotu po přístrojové desce a doufal, že nás nezklame.

Nezklamala.

Gobi má rozlohu 1 300 000 km2. Je to nejseverněji položená poušť na světě a vzhledem k tomu, že její nadmořská výška je průměrně kolem 1 000 m.n.m, je zde velmi typické kontinentální klima. V zimě -40 st.C v létě jsme na vlastní kůži zažili víc jak 50 st. C. Gobi se rozkládá na 30% plochy Mongolska a písečné duny představují pouhé 3% její rozlohy.

Gobi je tvrdá, nekonečná, prázdná ale krásná.

Gobi ještě dnes skrývá obrovské zásoby nerostných surovin. Uhlí, měď a ropu. Mongolové budou jednou hodně bohatí, ale Mongolové z Gobi po tom nikterak netouží.