Co jsou drobné překážky.

Přátelé, pojďme si vysvětlit co jsou a co můžou být drobné a někdy ale nepřekonatelné překážky.

Toyota je super terénní auto, to už jsem ve svých příspěvcích zmiňoval mnohokrát a budu a budu to zmiňovat, protože až naše společné soužití mi ukázalo jak je to dokonalý stroj a jak může člověk mít rád své auto. Hlavně teda v situacích, které jsou skoro neřešitelné a nepopsatelné.

Tak si to mažeme od jezera Uvs Nuur, které nás velmi zklamalo a kromě toho, že jsme si teda udělali zářez, že jsme byli u největšího mongolského jezera jsme neměli žádné další pozitivní dojmy. Podařilo se nám najít místo na přespání a hned ráno jsme rychle sbalili a vyrazili na cestu k dalšímu jezeru, Uureg Nuur. Taky jsem to už psal. To nás naopak překvapilo mile a pokud ještě pojedu do západního Mongolska, tak tam si naplánuju několik dní a potom hned někam dál. Třeba do hor. Ledovce, ale to spíš v létě 🙂

Cesta byla střídavě dobrá a pak zase horší. Té dobré říkáme „švihovka“, protože se to dá po ní pěkně švihat a dobře odpružené auto, jako je Toyota dokáže na takové cestě vyvinout až 80 km/hod.

A jak si tak jedeme, ani jsme si nevšimli, že se k nám ve stepi přibližuje zavodňovací příkop. Jak bylo betonové koryto dlouhé a kam vedlo nevím. Vím jen to, že jsme ho museli přejet, abychom udrželi náš směr. A ono to najednou nejde. Copak, vyhrnout nohavice a přejít koryto s vodou tak asi dvacet centimetrů. Žádný problém, ale sklony betonového koryta vylučovaly možnost přejet bez mostu nebo aspoň můstku.

Drobná překážka je tady 🙂 a zdá se být nepřekonatelná.

Cesta se navíc dostala mezi dva ploty a nedávné deště udělaly v cestě dost nepříjemný rygól. (to je slovo nespisovné, ale přesně vystihuje situaci). Vrátíme se? Ale kam budeme muset jet? Nedávali jsme pozor a zavlažovací kanál vede bůhví odkud a bůhví kam. Kousek jsme to zkusili, ale nešlo to. Jen po cestě a tak daleko se nám vracet nechtělo. Byl jsem přeci jenom víc v klidu. Řídil Jirka, takže jsem vylezl a zhodnotil situaci. Na mě to nebude 🙂

Zkusíme to. Já budu ukazovat, snad to ten boční náklon vydrží.

S malinkými komplikacemi to vyšlo, ale nebyl všem dnům konec. Teď teda přes kanál. Našli jsme můstek. No jo, ale co po tom může přejet? Opatrně jsem plechy položené na čtyřech trámcích přešel. To by šlo. Mám něco přes 70 kg, to je zhruba jedna třicetina váhy auta. Plechy se krásně prohýbaly a my jsme zase začali váhat. Ale má cenu se vracet? Teď už i přes vymletý úsek cesty.

Jedeme dál.

Vyšlo to. Ušetřili jsme čas a pěkný kus cesty. (A víte co? Pod autem se ten můstek prohýbal méně než se mnou. Budu se muset převážit :-).

Tehdy mě napadlo to natočit na video. Video je dobrá věc, někdy si myslím, že je lepší než fotky. Hýbe se to a je to živé. Tak a teď jsem to poskládal a tady to máte.

Musím upozornit, že opět a zase to vypadá jako, že nic. Ale v tom nekonečném prostoru s mizivou nadějí na pomoc je to úplně o něčem jiném. Jo, byly tam jurty, ale kůň ani velbloud vás z díry nevytáhne. Asi bychom dostali teplý čaj a nakonec by nás někdo vytáhl. Naštěstí nebylo to třeba 🙂

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *