ÚVOD

Ano, toto je  úvodní stránka.

ÚVOD se vždycky píše na začátku nějakého příběhu, na začátku nějaké knihy, nějaké publikace.

Nevím jestli to mám nazvat publikací, třeba blogem? Nevím. Nejsem spisovatel, nejsem profesionální publicista a přesto bych rád popsal to, co bude v nejbižších dnech, týdnech a měsících následovat. Co prožijeme, protože jsme se rozhodli něco takového podniknout, něco takového prožít.

Není to cesta, která by se úplně vymykala tomu, co podstupují ostaní stejné nátury. Je to cesta, poněkud delší a dobrodružnější, ale cesta do míst už navštívených.

Je to cesta do Mongolska, země vzdálené mnoho tisíc kilometrů, země skryté za hlubokými sibiřskými lesy, za více než sedmero řekami a ty řeky jsou ještě ke všemu v měřítcích, která se malinko vymykají našim, středoevropským zvyklostem. Cesta z české kotliny na mongolskou náhorní plošinu.

Mnohé z těch, kteří se tady objeví napadne  – proč tam ti blázni jedou? – Odpověď není úplně jednoduchá.

Dobrá zkusme si to objasnit tak trochu od zadu.

Existuje velice pěkná kniha kniha holandského autora Tjallinga Halbertsma s názvem Stepní říše, aneb zpráva o Mongolsku, ve které autor na závěr píše, že ho překvapilo jak se s ním po jeho probytu Mongolové loučili s absolutním klidem v přesvědčení, že se přeci znovu uvidí. Znovu proto, protože když někdo do Mongolska zavítá tak se tam znovu a znovu vrací. Tento postřeh můžeme jen potvrdit. Je to prostě pocit , nutkání a touha se znovu do této země, do této klidné, čisté a nekonečné krajiny znovu vrátit.

No a my se tam také vrátíme a to už po několikáte.

Tentokrát jsme se rozhodli, že si cestu zpestříme průjezdem nekonečnými cestami Ruska, přejezdem Uralu, hranice mezi Evropou a Asií a hlubokými lesy Sibiře až k Bajkalskému jezeru a potom hned do nekonečných zvlněných stepí Mongolska. Znovu navštívíme nejkrásnější místa severních hor, řek a jezer. Zvlněnou step ve středním Mongolsku a nepředstavitelně krásnou poušť Gobi v jejich neskutečných odstínech všech barev. Navštívíme, z pohledu Evropana, liduprázdnou zemi. Zemi kde je dobytka – koní, ovcí, koz, krav, velbloudů a jaků mnohonásobně víc než lidí. Zemi, kde pastevec nežene stádo odněkud někam, ale stádo postupuje krajinou a pase se v nekonečném cyklu a člověk – pastevec je následuje a tak pravidelně staví a opět skládá svou jurtu. Obydlí, které je generacemi nomádů prověřeno. Obydlí pohodlné, jednoduché, skladné a útulné. Obydlí, které poskytuje vše co člověk k životu potřebuje. Teprve vlastní zkušeností každý z nás pochopí jak je to úžasný domov.

Snad se mi podaří do jednotlivých příspěvků dostat vše co zažijeme. Snad Vám všem, našim příznivcům, návštěvníkům a čtenářům zprostředkujeme své zážitky a snad se Vám to bude líbit. Věřte, budu se snažit být objektivní a nevynechat žádnou zajímavou skutečnost. Nemůžu se ovšem zbavit své neskrývané náklonosti k této zemi 🙂

Petr