CHUVSGUL NUUR _ jezero díl druhý

Tak už zase sedím v jurtě č. 21. Signál super, na jedničku a píšu. Za dveřmi je krásný podzimní den. Sluníčko, bezvětří. Kluci šli kolem jezera a já využívám příležitost, abych vám popsal včerejší večer.

Po stole leze mraveneček, ale v Mongolsku nemůžete nic živého rozplácnout. Co kdyby to byl váš dědeček převtělený do mravenečka. A tak si to mraveneček mašíruje k hrnečku s čajem a tam se asi utopí. Není třeba být smutný převtělí se zase a tentokrát třeba do vašeho dalšího vnoučka. Kdo ví?

Je to zajímavý přístup k životu a mně osobně se lamaismus líbí.

Takže, včera jsme dojeli opět do tábora Toylogt u jezera Chuvsgul. Počasí je tentokrát ukázkové a protože je to tábor mého dobrého kamaráda čekali nás a vše proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Trošku mě dohnala únava, takže jsem se vyvalil na postel a usnul. Oni se vyvalili nakonec všichni, příklady táhnou. Sprcha v teplé vodě není taky k zahození, zvláště když je k dispozici za cca tři dny.

(Pohled ze dveří jurty č.21 miluju ze všeho nejvíc a toto ještě není pohled z postele 🙂 už máme zalehací pořádek, takže každý ví hned jakou má postel).

(Signál je a to je na jedné straně fajn na SMS a telefonování, na druhé straně každý zasedne a hned komunikuje se vzdálenou rodinou a kolektiv se rozpadne).

(Nahodil jsem společenské a jdeme na večeři. Jako v pohádce. Ta večeře samozřejmě ).

Večeře byla v sedm a kamarád nám navrhl, že nás vezme lodí kousek dál po jezeře a můžeme si zarybařit. Údajně je tam místo s výskytem lipanů. Tak co? Je to jasné, jedeme.

(Foto Gunter)

Na lodi jsme, kromě kapitána a jeho manželky, pomocníka, šéfa cestovky Chuvshul Travel Comp. a tedy tábora Toylogt, mého kámoše Purevdorže, my čtyři a ještě jeden nadšený mongolský rybář, ze kterého se dnes ráno vyklubal řidič cestovní agentury. Loď je pro 70 pasažérů, takže jsme si jeli jako králi :-).


Hlídal jsem na přídi a šlo mi to, vždyť jsem chtěl být námořník. To bylo po období kdy jsem chtěl být popelář a před tím, než jsem chtěl být pilot.


Dojeli jsme na místo. Loď zapíchla příď do štěrku a rybáři se vyvalili za vidinou bohatých úlovků. Taky jsem si letos poprvé vypůjčil od Jirky prut a šel házet. Je to pěkný sport. Člověk se u toho procvičí, vyvzteká, když se mu třpitka někde zasekne nebo naopak zaraduje, když ucítí na prutu rybu. No tak to mě tentokrát nepotkalo 🙂


(Foto Gunter)

Skóre jasné. Jirka dva pěkné lipany cca 35 a 70 cm (ten druhý je podle mého názoru už trofejní), řidič jedna ryba a o bronz jsme se podělili my dva s Purevdoržem, společně nula.

Slunce zapadlo a jezero začalo hrát různými odstíny fialové a červené. Bohužel i v tomto je optika fotoaparátu pozadu za tím co vnímá lidské oko.


Byli jsme prakticky na ostrově a tak mě celkem udivilo, že se na štěrku pásli koně. Museli tam mít něco moc dobrého, protože hrabali kopytama ve štěrku a něco okusovali. A museli brodit, pokud nepřeplavali. A pozor, na brřehu jezera jsou travnaté louky. Tak co je tam táhlo?

(Že by máček?)


Zpět jsme dojeli už za tmy.

Tak hezky jsme se už dlouho nevyspali. A ráno v osm na snídani. Jako v Hiltonu.

Sluníčko už zase svítí. Obloha není úplně čistá, ale je nádherný den babího léta.


Za oknem v jídelně je to ještě lepší.

Zítra jedeme zpět do Ulaanbaataru. A 1.9. bude na letišti zase loučení. Tak uvidíme co ještě zažijeme 🙂

(Všem příjemnou neděli. Děcka ve čtvrtek půjdete do školy, že?)

2 komentáře