tallin

Tallin (EST)

Tak a budeme končit. Toto je poslední příspěvek z cesty do Petrohradu a Pobaltí.

Tallin nás nepřivítal zrovna přívětivě. Než jsme dojeli k hotelu Braavo spustil se příšerný liják. Proč nás to nepřekvapilo? Perfektní vtip byl v tom, že před vjezdem do areálu hotelu byla závora. Nekompromisní. Nereagovala na nic. Takže jsem vystoupil, v dešti přeběhl přes parkoviště do recepce. Tam mě mile přivítali a sdělili, že když zaplatím parkování, tak mě pustí. Co mi zbylo, že? Doběhl jsem zpátky v dešti k autu a ejhle mohli jsme dovnitř.

Hotel byl velice zajímavý. Byl v zrekonstruovaných prostorách nějaké fabriky. Asi zajímavé fabriky, různá mezipodlaží a dlouhé chodby. Pokoje byly ale dobře zařízené a navíc, hotel měl v ceně bazén a sauny, takže skandinávský standard 🙂

Na chvíli přestalo pršet a my jsme vyrazili do města.

Před další přeháňkou jsme utekli do kostela. I v Tallinu je jich celkem dost. Většina jich je protestantských. Výzdoba v kostelech je protestantsky strohá.

Ale na pohodu návštěvníků, hlavně v zimě se nezapomíná. To by mě docela zajímal energetický štítek stavby.

Počasí se konečně umoudřilo a pustilo nás ven. Mezi městské hradby a parky v centru města.

V parku jsme narazili na výstavu různých národních parkových úprav a kreací. Je to tady na východě docela móda.

Pěkné koutky, nápadité úpravy a místy docela vtipná zákoutí s rybníčkem.

Kdo by si to nechtěl pořídit na zahrádku. Třeba na odstrašení nevítaných hostů.

Pak se ale terén začal povážlivě zvedat a nezbylo nic jiného, než vystoupat po schodišti k dalšímu náměstí.

Kluci stoupali taky a na horní plošině se otevřel docela pěkný pohled na dolní město, v pozadí přístav kterým jsme vstoupili do Tallinu.

Malinko oprásknutý mořský racek se nenechal vyrušit a čekal jestli z někoho náhodou něco nekápne.

Obchůdky v historických uličkách mezi jednotlivými náměstíčky nabízely všechno možné, tady třeba obnošené oděvy. Na první pohled se zdálo, že je to moje číslo, ale asi by mi to bylo volnější přes prsa.

Zhruba 1% věřících v Estonsku se hlásí k pravoslaví. A tady mají svůj kostel.

Celkově je Tallin velice pěkné město s hezkým, relativně malým historickým centrem. Centrum je klidnější než Vilnius a Riga. Těch opravdu historických památek vztahujících se až k pobytu řádu německých rytířů je dost a jsou pěkně opravené. To jsme třeba v Helsinkách vůbec nepotkali. Tam zřejmě nedošli. Narazili na ruské bojary.

A tady v Tallinu se uzavřela naše gruzínská pouť. Zase se zatáhlo a tak jsme rychle zaskočili na jídlo. Jak jinak, do gruzínské restaurace.

Zákuseček a kávičku jsme dali až v cukrárně u hlavního náměstí. A hned vedle byla estonská restaurace s národními jídly. A tady měli na jídelním lístku sledě, které jsme tak hledali. Jenže to už prostě nešlo. Už nebylo místo.


Kdo projíždí Tallinem a udělá si na město čas neprohloupí.

My jsme si šli večer zaplavat, malinko se vysaunovat a druhý den jsme pokračovali do Rigy. Rigu už známe, byli jsme tady vloni při naší cestě do Mongolska, ale zastavili jsme se, aby si město prohlédly holky.

Například Státní operu,

nebo stará zákoutí města,

zkusil jsem pohled ze hřbetu koně. Bylo to vtipné do doby, než jsem chtěl slézt. Už mi to přehazování nohy přes hřbet koně moc nejde, tak jsem bavil kolemjdoucí turisty, kteří se vsázeli jestli slezu bez úhony nebo ne. Nikdo další už to nezkoušel.

Zajímavé vozidlo. Ekologické. Šlapeš a jedeš. Když nemůžeš tak se posilníš a pokračuješ.

Výlohy nabízely výrobky z jantaru.

A my jsme si konečně dali tak dlouho očekávaného sledě. Na stejném místě a od stejného číšníka jako vloni.

Takže i odpolední rozcvička v parku přišla k duhu.

A pak už přejezd přes Warszawu a  domů.

Jeďte do pobaltí. Je tam hezky a je tam spousta zajímavých míst. My jsme stihli jen zlomek, ale stálo to za to.

 

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *