Rossija _ naši

Tak přátelé jsme asi 150 km od hranic Rusko-EU. Dnes přespíme u silnice v motorestu nedaleko městečka Velikije Luki a zítra opět projdeme sítem hraničních, pasových a celních kontrol. Večer snad dojedeme do Kaunasu.

Ať si kdo chce, co chce říká, Rusko a hlavně evropská část už opravdu dosahuje standardů našich a i přes veškerá embarga a potvorstva ze strany USA a jejich satelitů, podle mého funguje dobře. Obchody jsou plné zboží a ti, které jsme potkali, netrpěli nějakým nedostatkem. Ano, jsou zde lidé viditelně chudí v nuzných příbytcích, ale mám pocit, že na rozdíl od našich chudých se s tím vyrovnávají lépe.

Většina Rusů se k nám chovala velice slušně, no kdo nás tak trochu přehlížel, tak to byla mládež. Taková ta zlatá mládež. Naopak starší lidé vzpomínají a vyjmenovávají oblíbené výrobky bývalého Československa.

Ruští řidiči jsou sebevrazi a evidentně zde má život stále ještě trochu jinou hodnotu než u nás. Žádnou 🙁

My už teď taky spíš závodíme s časem, polykáme kilometry a tak nějak se ženeme domů.

Dnes jsme na cestě tři měsíce a máme tolik zážitků, že se do nás další nějak nemůžou vejít. Vladimíra Iljiče jsme viděli ve všch velikostech a formách. Kláštery opravené i polorozpadlé. Silnice pěkné i na zabití.

Prodavače dýní, melounů, hub, jablek a hrušek. Prodavače všeho.

Dnes jsme spali v pŕíměstí Moskvy v městě Kolomna. V hotelu vzpomínali na dalšího vzácného hosta ( kromě nás), na Martinu Sáblikovou.

A podívejte. Ruské dálnice si nezadají s našima. Rychlost max. 110 km/h. Jede se samozřejmě víc 🙂

A ještě jednu věc.

Všechno nej všem Václavům, všem které znám a také Václavám, Vendulkám, hlavně těm, které znám.

A na brzkou viděnou se všemi! 🙂