Sbohem Mongolsko
Od jezera Ačit Nuur jsme se vydali na poslední úsek západním Mongolskem. Ještě přespíme v Ulgij, krajském městě 100 km od ruské hranice a bude to.
Stále a stále se setkáváme s nádhernými panoramaty. Každý průsmyk otevře nové pohledy. Před Ulgij jsme se přiblížili k řece Chovd. Je do jedna z významných a velkých řek Mongolska a řeknu vám, pro rafťáky učiněný ráj.
Už je tady taky víc stromů a step se začíná měnit. Jsme v. Mongolské části Altaje. Ta větší a vyšší část už je na území Ruska.
(Foto Jirka)
Po cestě potkáváme náklaďáky s uhlím. Takto ho dovezou do Ulgij na tržiště, tam si ho koupí na váhu místní a potom si za jurtou odsekávají podle libosti do kamínek. Zima bude zase krutá.
(Foto Jirka)
Mydlí to hoši stejnou cestou jako my a nejedou nijak pomaleji. Cesta kopíruje tok řeky a kroutí se sevřeným údolím.
(Foto Jirka)
Kolem cesty je mnoho malých a často slepých ramen, ale hlavní tok je opravdu úžasný a stálo by za to projet se po řece na lodi nebo raftu.
Do Ulgij jsme dojeli poměrně brzya tak jsme se ještě prošli po náměstí. Tady je vidět jak se vedle starých soc. budov začíná stavět nové, současné město. Někdy jsou to opravdu paradoxní pohledy. Nějaké architektonické nebo urbanistické studie tady zřejmě nemají místo :-).
Nakoupili jsme v moderním supermarketu a sledovali jak místní arat prohnal městem stádo ovcí a sem tam někomu ovečku prodal. Ta potom půjde na balkon a jako živá konzerva bude čekat na svůj osud.
My jsme se ubytovali v místním jurtovém hostelu a prožili poslední mongolskou noc podle pravidel, v jurtě.
Dovolím si upozornit na rozdíl mezi jurtou kazašskou (blíž se strmější střechou) a jurtou mongolskou (v pozadí), tou naší.
Další den jsme my s Jirkou vyrazili na hranice a kámoška šla na autobus, aby hrdině podstoupila dvoudenní cestu zpět do Ulaanbaataru. Dnes už víme, že to přežila ve zdraví :-).
(Foto Jirka)
Ještě nám kazašská babička zkontrolovala stav vozidla a sbohem Mongolsko.
Jen pro ucelenou informaci. Hranice jsme projeli bez vetších komplikací, když nebudu počítat ty nekonečné prostoje.
Podobné příspěvky
O autorovi IPP
Když se ohlédnu, měl jsem štěstí. Procestoval jsem kus světa v rámci zaměstnání. No a potom, když jsem cestování propadl, zkusil jsem projet mnohé země ze zájmu, jak a co se změnilo. A tady to je. Moje nejmilejší země je i po letech stále Mongolsko. Nikdy se o této zemi a jejich lidech nedozvím vše.
Ahojte, to západní Mongolsko mě láká, už se těším až se dozvím podrobnosti z cesty po Altaji a okolí. A jestlipak jste vzpomněli na “ maralí kořen“?
Ahoj, neumim lhát, takže po pravdě, nevzpomněli. Ona ani nebyla nějak příležitost. Možná v Aktaši v Altaji, ale tam bylo tak hnusné počasí, že jsme byli rádi, že jsme sehnali ubytování a další den jsme valili dál. Takže příští rok :-)))