Jedeme domů _ Darvi

Městečko, okresní město – somon, leží zhruba 1 200 km na západ od Ulaanbaataru. Už to jedeme třetí den a stále víc a víc nás žene kupředu ten pocit, že se vracíme domů.

Pohledem na terasu našeho hotelu Residence Mount Bogd, který nám poskytl zázemí vždy při našem pobytu v hlavním městě, jsme se pomalu, ale jistě loučili. Auto bylo opraveno a připraveno na závěr cesty. Věříme, že to vydrží a my jsme si taky při pobytu v Ulaanbataru odpočinuli. Dobrá restaurace, teplá sprcha, tak to nám asi teď několik dní bude zase chybět.

Hotel byl na pěkném, klidném místě nad městem. Z tohoto kopce jsme sjeli do města a naložili kámošku. Žije tady léta, umí mongolsky a to se samozřejmě v místech, kde jsme ještě nebyli, může hodit. Na konci cesty na západ Mongolska ji naložíme do autobusu a pojede zpátky. Dálkové autobusy, a to je fakt úžasné, tady fungují a jezdí.

Cesta na západ je z velké části asfaltovaná (podle informací kamarádů a map). Jízda super a za první den jsme dokázali urazit 640 km, co je teda na Mongolsko docela výkon. Pokud dokážete ve stepi ujet za den 200 km, tak je to výkon. My jsme samozřejmě netušili jaké záludnosti nás ještě čekají.

První noc jsme strávili v krajském městě Bajanchongor. Hotel byl mongolského typu, ti kteří to s námi zažili, ví o čem je řeč. Čtyřlůžkový pokoj (možná mi Jirka poskytne fotky, takže je asi přiložím), záchod s umyvadlem a nic. Restauraci jsme našli nedaleko (asi 500 m, mongolské rozměry), takže jsme povečeřeli a šli spát. Druhý den, první překvápko. Asfaltka v Bajanchongoru skončila a my jsme pokračovali ke městu Altaj stepními cestami. A ejhle, naplánovaná trasa se ukázala jako nepřekonatelně dlouhá.

Velbloudi jsou všude, byli včera, jsou i dnes. Je to zřejmě jeden z nejspolehlivějších dopravních prostředků 🙂

Přátelé, ve stepi je stále co objevovat. Toto je něco jako divoká máta či co (Gregor pomůže), pěkně voní a ve stepi je dokonce úplně zblblý kosatec a ten kvete. Fakt nekecám.

Pokusil jsem se květ vzít na makro.

Z těch zralých vezu semínka sebou. Nevykecat, ono se to nesmí. (Zuzko, snad je vypěstujeme 🙂

V této části Mongolska se intenzivně těží zlato. Nemají to hoši moc rádi když se fotografuje, takže jsme jen blikli a rychle mazali dál.

Mnohdy nám některým, kteří si poušť představujeme jako obrovskou hromadu písku, nějak nedochází, že poušť může mít mnoho dalších podob. V Mongolsku teče pouští krásná, čirá říčka.

A taky jsme v této, západní části Mongolska, potkali několik autíček s nálepkami Mongol Rally. Jedno auto zastavilo a přes okýnko nás mladí Američané pozdravili „ahoj, jak se máte“. Ukázalo se, že hoch studoval v Praze. Škoda, že mě až potom napadlo udělat si s nimi fotku. Byli kupodivu docela fajn, kluk a holka. Zavolali jsme na sebe „good luck“ a jedeme dál, oni do Ulaanbaataru a my na západ na ruskou hranici.

Ještě jsme potkali plný náklaďák koní. Ti na nás teda nevolali nic.

Ještě se mi líbilo jak se dělá v dopravních podnicích v Mongolsku, úspora paliva. Je to vtipné a to si mnozí neumíte představit stav mongolských vozovek 🙂

Cestou jsme projeli kolem slaného jezírka, kde jsme viděli Mongoli sbírat sůl z vyschlých míst.

Večer jsme to nedotáhli tam, kam jsme chtěli. Takže jsme museli zajet bokem od cesty a zastanovat. Místo nádherné, ale stavění stanu, zabere nějaký čas, potom se vaří voda na čaj a u stolíku se večeří. Je to nádhera, ale ta rána.

Za těmito kameny bylo WC a z WC byl přátelé nádherný výhled do krajiny. Ráno jsme zjistili, že nedaleko byly k dispozci jurty na přespání. 🙂

Tak to je to ráno. Docela teplo, přátelé, 5 st.C, ale vítr měl minimálně -0 st.C. :-). Horká kaše z ovesných vloček a horký čaj přisly vhod. A to bylo už 9 hod. Vždy se musí čekat na východ slunce.

Cíl tohoto dne bylo městečko Darvi. Podle mapy velká část po asfaltu. Chyba lávky :-), ano staví se a staví se intenzivně. Každopádně velká část cesty nás vedla pouští v podhůří Gobijského Altaje. Písek ve formě žlutého pudru byl všude. Příšerný průjezd závějemi písku, které jsou horší než bláto.

Dojeli jsme do města Altaj, města, kde jsme měli spát. V hotelu Jentum jsme aspoň poobědvali.

Super, hovězí, brambory, zelenina.